Vaše postavení je spíše výjimečné: vždyť kdo z obyčejných lidí v dnešní době může říci, že má peněz dost?
Ale Vaše paní to vidí asi trošku jinak. Patrně někdy zažila na vlastní kůži finanční nedostatek (takže ví, jaké to je), jinak by se o „utahování opasků“ stále dokola nezmiňovala. Nebo prostě jen myslí na „zadní kolečka“.
A vlastně má pravdu. Koneckonců ani Vy sám nemůžete vědět, co se může (kdykoli) stát: stačí, aby se vám doma něco většího rozbilo nebo se (nedej Bože) objevila nějaká nenadálá delší vážná nemoc – a mimořádné výdaje jsou hned na světě. Pak byste postoj své polovičky jistě ocenil.
Situace je zvláštní i v tom, že ve většině případů drží muž domácí kasu a snaží se brzdit zbytečná vydání. Jsou to totiž obvykle ženy, jež více (někdy až nekontrolovaně) utrácejí a musejí pak svým partnerům zdůvodňovat každou zaplacenou korunu. A pánové jsou pak ti „skrblíci“.
Pokud však máte dojem, že v šetřílkovství Vaší manželky je až cosi patologického, můžete zkusit poradit se s odborníkem na lidskou duši. Věřím však, že až tak zlé to zase není.
I když přehnané šetření je hodně nepříjemné a komplikující život, stejně jako opačná varianta – bezhlavé útraty. S tím je nutné souhlasit.
Lze se také obrnit trpělivostí a v klidu a bez výčitek ženě vysvětlovat, že na tom tak špatně opravdu nejste. Nicméně tato varianta vyžaduje kromě obrovské trpělivosti také dostatek sebeovládání a pevné nervy, abyste místo přínosných diskusí nesklouzli k trapným a nezvladatelným hádkám.
Mohlo by být také docela dobře možné, že Vaše partnerka má spořivost prostě v genech – a s tím bohužel asi nic moc nenaděláte, byť byste se snažil sebevíc. Pak by Vám patrně nezbylo nic jiného, než se s daným stavem smířit.
A nakonec: vědět, že máte vždycky nějakou peněžní rezervu, je přece výhoda, ne?