To, co popisujete, prožívá hodně lidí. Je přirozené prožívat lepší a horší období. Kdybychom pořád byli jen na vrcholu, nevážili bychom si toho a ani si toho neužili. Stalo by se to normálním, obyčejným. Náš mozek pracuje zajímavým způsobem. Když jsme smutní, napadají nás spíše samé černé myšlenky a vybavují se nám vzpomínky na nepodařené věci či na špatní zážitky. Plány do budoucna vypadají předem prohrané, vidíme samé překážky. Naopak, když je nám dobře, napadají nás různé zajímavé nápady a řešení, vzpomínáme na pěkné zážitky a to, co nám vyšlo. Plány do budoucna vypadají dobře, ještě je klidně rozšiřujeme. Takže, když už se do negativní nebo pozitivní nálady dostaneme, je těžší si vybavit věci s ní nesouhlasné. Proto není špatné si třeba vzít nějakou krabici od bot nebo jinou a do ní si dát nějaké fotky lidí, které máte rád, nebo fotky věcí, které jste vyrobil nebo předměty, které vám připomínají šťastné momenty. Vaší fantazii se meze nekladou. Tuto krabici pak můžete otevřít, když se nebudete cítit nejlíp a budete potřebovat povzbudit. Když vám bude dobře, tak je třeba pohlídat, aby jste to nepřehnal s plánováním a nenaložil si toho na talíř víc, než můžete sníst. Aby nedošlo k vyčerpání.
Našla jsem pro vás příběh, který v sobě přináší také nejeden nápad:
Byl jednou jeden velmi mocný král. Byl to dobrý král, ale měl problém. Byly dny, kdy vstával šťasten a s radostí.
Už od rána se mu takové dny zdály úžasné, Zahrady jeho paláce vypadaly krásnější. Sluhové se nějakým podivným způsobem stali milejší a výkonnější. Při snídani si potvrdil, že v jeho království se peče nejlepší chléb a sklízí nejlepší ovoce. V takových dnech snižoval daně, rozdělovat bohatství a prokazovat dobrodiní svému lidu. S porozuměním vyřizoval všechny žádosti poddaných a přátel.
Avšak byly i jiné dny.
To byly černé dny. Od rána se mu chtělo spát trochu déle, ale když si to uvědomil, už bylo příliš pozdě a spánek ho opustil. Ať vyvinul jakékoli úsilí, nemohl pochopit, proč jsou jeho sluhové v tak špatné náladě a ani ho době neobsluhují. Slunce mu vadilo ještě víc než déšť. Jídlo bylo vlažné a káva příliš studená. Představa přijímání návštěv mu působila čím dál tím větší bolest hlavy. V těch dnech král myslel na závazky uzavřené jindy a děsil se při pomyšlení, jak je splní. Byly to dny, kdy zvyšoval daně, konfiskoval pozemky, zavíral do vězení své protivníky. Slovo, které nejvíce používal, znělo „ne“.
Protože to byl moudrý král, tyto rozpory si uvědomoval. Svolal všechny učence, mudrce a rádce svého království a řekl jim: „Všichni znáte moje změny nálad. Všichni mají užitek z mé dobré nálady a trpí mou mrzutostí. Nejvíc trpím já sám. Potřebuji, aby jste dali hlavy dohromady a vynalezli prostředek, který by mi zabránil být tak optimistický, že si neuvědomuji rizika, a tak pesimistický, že ubližuji těm, které mám rád.“
Učenci přijali výzvu a několik týdnů pracovali na králově problému. Avšak žádná alchymie, žádné kouzlo a žádná bylina nedokázaly vyřešit danou záležitost. Předstoupili tedy před krále a přiznali svůj neúspěch.
Král té noci plakal.