Převážná většina mužů a žen po úraze míchy může žít sexuálním životem. Žena po úraze míchy může mít zpočátku potíže se ztrátou sexuální chuti. Po absolvování léčby v nemocnici a pobytu v rehabilitačním ústavu se po návratu domů a zavedení běžného provozu vrací i chuť k sexu. Pokud vázne vzrušivost, která se projevuje zvlhčením pochvy, je možno v lékárně zakoupit lubrikační gel, který se před pohlavním stykem nanáší na oblast poševního vchodu. Lubrikační gel umožňuje bezproblémové zavedení pohlavního údu muže do pochvy ženy. Některé ochrnuté ženy trpí křečemi (spasmy) svalů dolních končetin tak silnými, že je znemožněno zavedení pohlavního údu do pochvy. V některých případech pomůže předpis léků, které spasticitu snižují, jindy změna polohy sexuálního styku, jindy přeléčení močové infekce, která spasticitu může vyvolat nebo zhoršit. Erotogenní zóny (jejich dráždění vede k sexuálnímu vzrušení) ochrnuté ženy jsou v oblasti nad místem přerušením míchy. Většinou jsou to ušní boltce, rty, jazyk, šíje, prsní bradavky…Dostatečná délka sexuální předehry je v průměru 15minut. Orgasmus je prožíván kvalitativně jinak ve srovnání s obdobím před úrazem: některé ženy ho cítí jako teplo v podbříšku, tlak nebo mravenčení v hlavě, jiné dokáží prožít psychický orgasmus navozením pocitů před úrazem, některé z chrnutých žen hovoří i o simultánním orgasmu, tj. orgasmus prožitý oběma partnery současně. Žena je schopna uspokojit muže i realizací tzv. nekoitálního sexu, tedy drážděním mužova pohlavního údu rukou nebo ústy až do jeho vyvrcholení.
Těhotenství žen-paraplegiček je možné. V době tzv. „koncepčního optima“ (to je zhruba uprostřed menstruačního cyklu) je vhodné realizovat styky ob den, v klasické poloze (žena leží na zádech, zadeček má podložený, po styku ještě chvíli zůstane ležet). Před plánovaným otěhotněním by žena měla být vyšetřena gynekologem i urologem. Je dobré, pakliže nemusí s ohledem na plod užívat žádné léky. V opačném případě by měla informovat svého ošetřujícího lékaře, že plánuje otěhotnět, aby byly vybrány léky s možností jejich užívání těhotnou ženou. Během gravidity by měla být paraplegička sledována urologem i gynekologem. Urologické záněty jsou v graviditě časté. Porod se děje císařským řezem. Péče v šestinedělí je stejná jako u nepostižených žen, důraz opět klademe na prevenci zánětů a uroinfekce. Těhotenství tetraplegiček je třeba zvážit s ohledem na zdravotní riziko a sociální konsekvence. Pokud si žena nepřeje otěhotnět, je třeba, aby se chránila jak před nechtěnou graviditou, tak před možnou infekcí, přenášenou pohlavním stykem. Jako vhodná antikoncepční metoda se jeví používání kondomu. Metoda počítání plodných a neplodných dní není přesná a často selhává. Užívání hormonálních tablet může u ochrnutých žen představovat riziko, vezmeme-li do úvahu možnost vzniku trombembolických příhod i u zdravých uživatelek, vše je nutno řešit individuálně konzultací gynekologa případně hematologa.