Honzo,
obtížné zavádění katétru přes svěrač je způsobeno tím, že se velmi často u pacientů po poranění míchy rozvíjí křečovité sevření (spasmy) těch oblastí příčně pruhovaného svalstva, které jsou postiženy poruchou volní kontroly. V oblasti močových cest tak dochází k jevu, který se nazývá detrusoro-sfinkterická dyssynergie tzn. čím více je močový měchýř naplněn a snaží se vypudit moč ven, tím více je svěrač sevřený a tím působí jak překážku odtoku moče, tak překážku pro zavedení močového katétru. Je více cest jak zavedení katétru usnadnit, mezi jednu z nich patří i správná volba katétru.
V praxi se v podstatě užívají dva druhy jednorázových katétrů podle tvaru zakončení - 1.Nelatonův katétr má symetricky zaoblený konec – jako polokoule 2.Tiemanův katétr - je zakončen zahnutou špičkou zakončenou zaoblením, u některých výrobců jako by malou kuličkou. Každý z katétrů má svou výhodu i nevýhodu. Zaoblená tupá špička Nelatonova katétru je považována za bezpečnější - neporaní tak snadno stěnu močové trubice. V případě že je však svěrač křečovitě sevřený je průnik tupé špičky obtížnější a je lépe užít katétr Tiemanův, který svým zobáčkem na konci lépe sleduje zakřivení močové trubice a špička na konci lépe vklouzne do štěrbiny sevřeného svěrače. Volba katétru záleží na individuální zkušenosti každého pacienta a jeho lékaře, přičemž pokud je to jen trochu možné je lépe se přiklonit ke katétru Nelatonovu – je bezpečnější a vzhledem k tomu, že jeho výroba je jednodušší, je asi o třetinu levnější - což není nepodstatné.
Dalším sporným bodem je síla katétru. Je obecnou tendencí užívat katétry co nejtenčí. Panuje totiž představa, že tenký katétr méně poškozuje močovou trubici a lze snadněji zavést. Toto platí pouze tehdy, když je přítomna zúženina močové trubice. Ve všech ostatních případech je užití nejtenčího katétru vždy horší alternativou. Tenký katétr je ostřejší a tím snadněji může poranit, při zavádění se kroutí a jeho směrování je obtížnější. Moč jím odváděná odtéká pomaleji. Proto je vhodné užívat katétry stření síly tj. označené 14-16 CH. V případě, že zavádění katétrů této síly dělá těžkosti je lépe zkusit nejprve katétr spíše silnější. Ten je tužší a umožňuje tak lepší směrování tlaku na katétr a jeho špičku k překonání odporu svěrače.
Posledním rozhodnutím je zda užít katétru „klasického“ či katétru kluzkého – tj. takového, který má již z výroby na svém povrchu nanesený kluzný gel, který umožňuje jeho zavedení i bez aplikace dalšího kluzného prostředku. Obecně se zdá a bylo to i experimentálně prokázáno, že užití takového katétru je mnohem snadnější a šetrnější k močové trubici. Někteří pacienti, jej však odmítají, protože jim při manipulaci klouže z rukou a tak znemožňuje správně směrovat tlak na katétr při zavádění. Pravdou je i to, že cena těchto katétrů je asi 10x vyšší než u katétrů obyčejných.
Souhrnně je tedy možno říct, že typ katétru a jeho síla je individuální u každého pacienta a řídí se jeho vlastními zkušenostmi při zavádění katétru a konsultacemi s ošetřujícím urologem.