Křeče (spasticita)svalů, které jsou zbaveny volní kontroly po úrazu míchy, jsou jedním z hlavních a mnohdy obtížně řešitelných problémů. V oblasti močových cest dělají problémy dvojím mechanizmem. První spočívá v tom, že křeč dolních končetin způsobí takovou polohu, ve které není zavedení katétru možné. Končetiny, které pro křeč nelze roztáhnout od sebe a/nebo které jsou pokrčeny v kyčlích, tak znemožňují přístup k ústí močové trubice. Druhým problémem je křečovité sevření močového svěrače, které znesnadňuje, případně až znemožňuje zavedení močového katétru, i když přístup k močové trubici je volný. Oba problémy mohou samozřejmě přicházet i v kombinaci. Obtížím se zavedením katétru jsem se věnoval v dotazech 6. 5. 08. a 24. 6. 08, přesto si dovolím připomenout několik bodů. Čím více je močový měchýř naplněn, tím větší je sevření močového svěrače a obvykle i vyšší pohotovost ke spasmům dolních končetin. Je proto více než rozumné pečlivě vysledovat a hlídat interval katetrizace a vycévkovat se dříve, než naplnění močového způsobí křeč svěrače. Často také dochází ke zvýšení spasticity právě při manipulaci s genitálem a při zavádění katétru. Proto je vhodné nejprve šetrně aplikovat Instilagel (obsahuje znecitlivující složku), tak jak bylo již dříve vysvětleno (6. 5. 08) a ponechat jej minimálně 3 minuty působit. Způsob, jak jej popisujete ve svém dotazu, tj. zavedení katétru až poté co část moči spontánně unikne, je jednak nepohodlný a ve většině případů bude i nebezpečný pro další osud močového ústrojí. K uniku ve většině případů většinou dochází v důsledku nadkritického tlaku v močovém měchýři, který se přetlačuje se sevřením svěrače (tzv. detrusorosfinkterická dyssynergie) a hrozí nebezpečím zničení ledvin.

Ke snížení spasticity se mohou užívat různé léky. Jsou to nejčastěji tzv. myolelaxantia z nichž jeden, Baclofen, zmiňujete. Užití Baclofen může být problematické hned z několika důvodů. Nejčastější příčinou neúčinnosti léku je jeho malé dávkování. Rozvinutí účinku léku začíná asi po týdenním užívání. Většinou se začíná s dávkou 10 mg 3x denně a ta se zvyšuje vždy po týdnu o 10-20 mg až do rozvoje vedlejších příznaků, nejčastěji dechových těžkostí a nadměrné únavnosti. Poté se dávka sníží na úroveň poslední dávky, která ještě nedělala těžkosti. Dávka 4-5x denně 25 mg není výjimkou při níž teprve pacienti pociťují úlevu.

Další možností jak ovlivnit spasticitu je dobrá péče o močové cesty tj. nejen správně prováděná katetrizace (ČIK), ale i pravidelné sledování tlaků močového měchýře pomocí Urodynamického vyšetření a na jeho základě správné podání močových spasmolytik – tj. léků ovlivňujících schopnost močového měchýře vypudit moč. Protože čím větší je tlak v močovém měchýři, tím větší je obvykle sevření svěračů a tím i obecná tendence ke spasticitu. I močová spasmolytika se musí pečlivě vybalancovat a kombinovat jak mezi sebou tak s léky ostatními zde uvedenými.