"Pokud sledujete moji poradnu, tak je Vám jasné, že u většiny pacientů po přerušení míchy je postiženo močení, vázne tlumivý vliv mozku na aktivitu močového měchýře, ten se svírá nekoordinovaně spolu se svěračem. Čím více se svírá proti odporu svěrače, tím více sílí a roste jeho pohotovost se svírat pod vlivem i malého podnětu - narůstá v něm tlak a snižuje se objem, který je měchýř schopen zadržet, jsou častější nechtěné úniky moči. Zvýšený tlak se následně může přenést na močovody a ledviny, které postupně zničí.
Je několik cest jak zamezit vzniku takového "spastického" močového měchýře. Především je to snaha o pravidelné vyprazdňování bez odporu zavedením režimu intermitentní katetrizace (viz odpovědi v poradně v minulosti).
Dále je třeba velmi důsledně pátrat a léčit močové infekce, protože ty jsou nejčastějším zdrojem vyprovokování hyperaktivity. Je třeba nezapomínat na infekce tzv. STD (chlamydie, ureaplasma, mykoplasma, gardnerely), které jsou velmi špatně diagnostikovatelné a ještě hůře u neurogenních poruch léčitelné.
Podání různých léků se spasmolytickým efektem včetně jejich kombinací s ostatními farmaky, je u některých pacientů účinné, jiní je, pro nutnost pravidelného užívání a četné vedlejší účinky, odmítají. Podání Botulotoxinu do stěny močového měchýře je též jednou z možností jak ovlivnit "spasticitu" močového měchýře, není však řešením trvalým a intervaly podávání se postupně zkracují a nutnost dávky roste. Chirurgický výkon na kořenech míšních tzv. deaferentace je výkonem efektivním, avšak složitým jak pro pacienta tak operatéry.
Proto je u pacientů, u kterých všechny výše uvedené způsoby selhaly anebo jsou nevhodné, navrhováno provedení tzv. plastiky močového měchýře. Odborně ji nazýváme augmentací, “clam cystoplasty", gastrocystoplastikou apod. Představíte-li si naplněný močový měchýř jako kouli, tak protětím jejího obvodu od zadu dopředu získáme dvě polokoule, spojené v oblasti výtoku z močového měchýře, které, když je od sebe na jedné straně rozevřeme, připomínají rozevřenou škebli. Do rozevřeného úseku je všita záplata z nějaké části zažívacího traktu nejčastěji tenké střevní kličky. Záplata je vytvořena tak, že se vytne z tenkého střeva asi 20 cm dlouhá část tak, že zůstává zachována její cévní stopka. Takto získané střevo se napodél rozstřihne tak, že vzniká záplata, kterou všíváme do rozevřené části močového měchýře. Celistvost střev se obnoví sešitím konce ke konci. Tenké střevo je "nízkotlaké". Všitím záplaty do vysokotlakého močového měchýře dojde tedy k podstatné redukci tlaku a nárůstu objemu - cílem je dosáhnout tlaku pod 40 cm H20 a objemu kolem 400-500ml. Nevýhodou záplaty ze střeva je přítomnost hlenu, který, vylučuje střevní sliznice a jež způsobuje hlenovitou konzistenci moči, někdy i specifický zápach moči a obvyklou přítomnost zvýšeného počtu bakterií v moči, které však díky sníženému tlaku většinou nevadí. Hlen i bakterie však způsobují zvýšené riziko vzniku kamenů v močovém měchýři, zejména pokud se nevěnuje péče pravidelnému úplnému vyprázdnění takto upraveného močového měchýře.
Po takto provedené operaci se většina pacientů obejde bez podávání spasmolytik či jiné medikace, pokud ne tak dávky jsou obvykle podstatně nižší než před operací. Sníží se úniky moči. Operace sama trvá asi 2-3 hodiny, po 1-2 týdnech je pacient propuštěn do domácího léčení a plná zátěž je možná za 3 měsíce od operace.


"