Milý Honzo!
V životě pacienta s traumatickým postižením míchy rozeznáváme celkem 3 fáze:
Fáze I - fáze míšního, neurogenního šoku (akutní potraumatická fáze).
V této fázi se právě nacházíte. Je charakterizovaná tím že nefunguje nic co má centra pod úrovní poranění míchy. Tj. z našeho hlediska nefunguje tzv. mikční reflex se sídlem v sakrální míše, který se za normálních okolností projevuje následovně: jakmile se močový měchýř naplní na určitou mez, dojde k jeho kontrakci a moč je vypuzena ven. Močový měchýř se tedy nevyprazdňuje, zůstává přeplněný, případně po trochách přetéká. Úkolem ošetřujícího personálu a následně i Vaším je v této fázi zabezpečit močení tak, aby k přeplňování, které je pro správnou funkci velmi škodlivé, nedocházelo. Na počátku je většinou zaveden permanentní močový katétr močovou trubicí, po několika dnech je zavedena epicystostomie nebo, a to nejlépe, je pacient v pravidelných intervalech cévkován (katetrizován) nebo se cévkuje již sám. Cílem snažení je zachovat nepoškozené močové cesty tak, aby po odeznění míšního šoku byly schopny funkce.
Fáze II - fáze rekonvalescence, rehabilitace (3 týdny až 2roky).
Zpravidla za 3-6 týdnů od úrazu (může to však být týden, ale i několik měsíců) dochází k odeznívání míšního šoku a k postupnému návratu reflexů, jejichž centra jsou pod úrovní poranění míchy tj. i k návratu mikčního reflexu. Současně se probouzejí i nepřerušené či částečně přerušené dráhy v míše. Pacient začíná více či méně pohybovat končetinami. Návrat mikčního reflexu se přitom nemusí projevit spontánním močením. Jeho návrat totiž závisí i na zachování nervových drah, které spojují mozek s centrem pro močení. Může dojít ke vzniku automatického vyprazdňování, kdy obnoví funkci pouze mikční reflex bez koordinační účasti mozku. Pacient je pak schopen močení nastartovat například poklepem na podbřišek nebo zatlačením, močení neoddálí ani nepřeruší. Není schopen při močení uvolnit svěrač tak, že močí proti jeho odporu. Ten je u některých pacientů tak veliký, že spontánní močení možné není. Tam kde možné je, hrozí nebezpečí, že močový měchýř pracující proti odporu začne vyvíjet nepřiměřený tlak, škodlivý pro močové cesty, hrozící zničením ledvin. Popsaný způsob močení může být navíc ovlivněn probuzením drah do mozku. Pokud jsou zachovány z větší části, pak se může obnovit i normální močení. Při zachování pouze drah některých to může mít za následek další „zmatek“ ve funkci.
Vzhledem k tomu, že poškozené nervy a míšní centra se začínají probouzet postupně, může během celé této fáze tj. až do 2 let od úrazu docházet i k poměrně náhlým a častým změnám ve funkci močových cest. Proto je doporučováno provádět pravidelné měření tlaků v močových cestách tzv.
Urodynamické vyšetření, které může včas zachytit již výše zmíněné škodlivé zvyšování tlaku. Jedině podle jeho výsledků je pak možné upravit režim vyprazdňování moče tak, aby nedošlo k poškození močových cest. Vyšetření je vhodné provádět jednou za 3 měsíce, při náhlé změně charakteru močení dříve a častěji. Pokud nedojde k návratu „normálního“ močení, tak nejlepší metodou vyprazdňování moči v této fázi je opět katetrizace (ČIK, SIK) viz jedny z prvních odpovědí v poradně.
O tom zda jde skutečně o „Normální močení“ pak podá důkaz pouze Urodynamické vyšetření, které proto nemá být po návratu funkce nikdy opomenuto.

Fáze III – stabilizace onemocnění (od 2 let dále)
Začíná, jakmile se dále nemění chování močových cest a hybnost. Je zavedena péče o močové cesty,
která buď vyhovují, nebo je možno v této době začít provádět tzv. nevratné výkony - plastiky močových cest, operace umožňující lepší udržení moče a/nebo naopak lepší vyprázdnění, aplikace stimulátorů močového měchýře apod. Tzn. operace, které pokud se přijatelně neobnovilo močení
ve druhé fázi, zabezpečí komfortnější vyprazdňování moče a zabezpečí dlouhodobou ochranu močových cest a tím i života pacienta.