ČlánkyJak mluvit s osobami s narušenou komunikační schopností?
Určitě mi dáte za pravdu, že mnohé z toho platí i pro zdravé.
Především si dohodněte základní gesta, která znamenají "ano/ne", "málo/hodně", "rozumím/nerozumím" a podobně.
Stejně jako se domlouváte s malým dítětem (nemluvnětem).
U domácího mazlíčka taky poznáte, co chce.
Nekřičte, pacient nebývá hluchý.
To, že na vás kouká nechápavě, neznamená, že neslyší. Možná jen nerozumí. U člověka neznalého česky můžete sebehlasitěji požadovat kávu. Byť jste hlasitější, stejně vám ji nepřinese. Neví, co chcete. Nerozumí.
Dotýkejte se ho. Pacient se tak cítí být zapojený do komunikačního dění okolo sebe.
Dotek (nejvíce pohlazení) je většině lidí velmi příjemný.
Když s ním mluvíte, dbejte, aby vám bylo vidět do obličeje, usnadníte tím porozumění.
Oční kontakt je velice důležitý při jakékoliv komunikaci.
Když o pacientovi hovoříš s kolegy, nemluv, jako by nebyl přítomen.
Může nastat pocit ignorování, "odepsání", případně deprese.
Používejte krátké věty a slova s jasným, jednoznačným významem. Dotaz: "Chceš kafe, čaj, nebo mléko?" může způsobit nepěkný zmatek, protože si nemocný musí nejdříve uvědomit, co je to kafe, čaj, nebo mléko a pak se teprve může rozhodnout. Správně je, zeptat se na jedno a počkat na odpověď. - "Chceš kafe?"...
"Chceš čaj? ... "Chceš mléko? ... Každý nápoj samostatně.
Doprovázejte svoji komunikaci s pacientem jednoduchými gesty - usnadníte správné porozumění.
Nic složitého, protože by mohl být nemocný i rozpačitý z toho, že nerozumí.
Někdy nebude s jistotou rozumět, co po něm žádáte, ale dokáže vás napodobit.
Nemocný se snaží a nějak se určitě vyjádří.
Mějte trpělivost a dejte pacientovi čas, ať se může vyjádřit.
Nejdříve musí informaci zpracovat a pak vytvořit odpověď.
Žertujte, legraci chápe, ale nezesměšňujte ho!
Nemocný je velice citlivý na jakékoliv poznámky.
Nevyhýbej se mu a neodvracejte se, dokud se snaží mluvit.
Opačné jednání je ponižující a nedůstojné.
Dávejte jasně najevo, že pacient stále zůstává člověkem.
Zpracováno podle Mgr. Ivany Šemberové, klinického logopeda ÚVN Praha
e-mail:ivana.semberova@uvn.cz
Mailem jsem dostal pěkný příběh o muži, který byl dotázán, proč chodí za manželkou do ústavu přesně a pravidelně, když má manželka Alzheimera a už ani neví, kdo je on .
Odpověděl: "Ale já vím, kdo je ona".
Především si dohodněte základní gesta, která znamenají "ano/ne", "málo/hodně", "rozumím/nerozumím" a podobně.
Stejně jako se domlouváte s malým dítětem (nemluvnětem).
U domácího mazlíčka taky poznáte, co chce.
Nekřičte, pacient nebývá hluchý.
To, že na vás kouká nechápavě, neznamená, že neslyší. Možná jen nerozumí. U člověka neznalého česky můžete sebehlasitěji požadovat kávu. Byť jste hlasitější, stejně vám ji nepřinese. Neví, co chcete. Nerozumí.
Dotýkejte se ho. Pacient se tak cítí být zapojený do komunikačního dění okolo sebe.
Dotek (nejvíce pohlazení) je většině lidí velmi příjemný.
Když s ním mluvíte, dbejte, aby vám bylo vidět do obličeje, usnadníte tím porozumění.
Oční kontakt je velice důležitý při jakékoliv komunikaci.
Když o pacientovi hovoříš s kolegy, nemluv, jako by nebyl přítomen.
Může nastat pocit ignorování, "odepsání", případně deprese.
Používejte krátké věty a slova s jasným, jednoznačným významem. Dotaz: "Chceš kafe, čaj, nebo mléko?" může způsobit nepěkný zmatek, protože si nemocný musí nejdříve uvědomit, co je to kafe, čaj, nebo mléko a pak se teprve může rozhodnout. Správně je, zeptat se na jedno a počkat na odpověď. - "Chceš kafe?"...
"Chceš čaj? ... "Chceš mléko? ... Každý nápoj samostatně.
Doprovázejte svoji komunikaci s pacientem jednoduchými gesty - usnadníte správné porozumění.
Nic složitého, protože by mohl být nemocný i rozpačitý z toho, že nerozumí.
Někdy nebude s jistotou rozumět, co po něm žádáte, ale dokáže vás napodobit.
Nemocný se snaží a nějak se určitě vyjádří.
Mějte trpělivost a dejte pacientovi čas, ať se může vyjádřit.
Nejdříve musí informaci zpracovat a pak vytvořit odpověď.
Žertujte, legraci chápe, ale nezesměšňujte ho!
Nemocný je velice citlivý na jakékoliv poznámky.
Nevyhýbej se mu a neodvracejte se, dokud se snaží mluvit.
Opačné jednání je ponižující a nedůstojné.
Dávejte jasně najevo, že pacient stále zůstává člověkem.
Zpracováno podle Mgr. Ivany Šemberové, klinického logopeda ÚVN Praha
e-mail:ivana.semberova@uvn.cz
Mailem jsem dostal pěkný příběh o muži, který byl dotázán, proč chodí za manželkou do ústavu přesně a pravidelně, když má manželka Alzheimera a už ani neví, kdo je on .
Odpověděl: "Ale já vím, kdo je ona".
MUDr. Václav Lukáš, dr@pomrtvici.cz, www.pomrtvici.cz, www.mrtvice.brainjogging.cz,
