Patří k zástupcům botanické čeledi meruzalkovitých a jeho plody jsou nevelké bobule příjemné chuti. Pochází z Anglie; původně byl divokým keřem využívaným jako ozdobná složka živých plotů. První zmínky o cíleném pěstování se datují ze šestnáctého století, u nás se objevil zhruba o 200 let později. Nesnáší vysoké teploty, takže se mu lépe daří v oblastech mírného podnebného pásu.

   Je poměrné málo kalorický – 100 g má energetickou hodnotu pouze 210 kJ, 0,9 g bílkovin, 0,5 g tuků, 10,6 g sacharidů a 2,8 g vlákniny. Obsahuje provitamín A (betakarotén), vitamíny B, C i E a z nerostných látek například křemík, draslík, hořčík, fosfor, vápník, železo, zinek a další. Také v něm najdeme cenné kyseliny (citronovou, jablečnou, šťavelovou a vinnou), které se starají o jeho kvalitu.

   Plody angreštu mají mnoho příznivých schopností na naši vitalitu. Udržují zdravé buněčné stěny a pevné vazivo – tím předcházejí cévním nemocem, snižují krevní tlak a prospívají i srdci. Dále chrání sliznice, posilují nervy (mají pozitivní vliv na dobrou náladu), díky vláknině čistí střeva a podporují trávení (při požití většího množství však mohou být projímavé). Také pomáhají při kloubních nemocech (artróze): zmenšují hladinu kyseliny močové. A v neposlední řadě zbavují tělo těžkých kovů.

Pokud ho ale budeme konzumovat nezralý, může se projevovat až toxicky. Nedoporučuje se ani osobám se žaludečními vředy nebo zánětem tlustého střeva.

   Z usušených listů se dá připravit čaj, který má protizánětlivé účinky a též dokáže uklidňovat ženský organismus před začátkem měsíční periody.

   Angrešt je prospěšný i v kosmetice: podporuje růst vlasů, čistí pleť a minimalizuje známky jejího stárnutí. Můžeme si z něho udělat domácí peeling (rozmačkaný jej rozetřeme po obličeji a necháme působit 10 – 15 minut), který rozjasňuje a vyhlazuje pokožku. Vhodná je také maska připravená v kombinaci s netučným tvarohem.

   Největší uplatnění má zajisté v kuchyni, protože údajně ani tepelnou úpravou neztrácí svou vitamínovou hodnotu. Není ovšem určený pro příliš dlouhé skladování a vzhledem ke svému vysokému obsahu vody ani pro mražení.

   Své místo měl i v magii: věřilo se, že jednotlivé větvičky zapíchnuté do dveří nebo rámů oken ochrání obydlí před neštěstím.

   Tyto keře jsou bohužel hodně náchylné k různým chorobám a napadení škůdci, což je asi hlavní důvod, proč téměř vymizely (nejen) z českých zahrádek - dříve zde totiž rostly zcela běžně. Přesto, pokud máme možnost, bychom si jejich drobné ovoce měli dopřát. Prospějeme tím svému zdraví.