Obecně vžitý názor, že zívání doprovází ospalost, únavu, nebo jen nudu, není tak zcela opodstatněný. Přestože bylo zjištěno, že zhruba 75 procent lidí zívá po probuzení, polovina na konci dne a po jídle dvacet procent, není tento jev spojen pouze s uvedenými, byť nejčastějšími, případy, kdy se většinou v důsledku povrchního dýchání nedostává do organizmu dostatečné množství kyslíku. Často zívání propadáme i v situacích, kdy bychom ho nepředpokládali – sportovci, zejména atleti, zívají těsně před startem, hudebníci před začátkem vystoupení, studenti před zkouškou. Jako by se tím uvolňovali ze stísňujících pocitů a stresu. Dalo by se říci, že zíváme-li jednou až patnáctkrát za den, je to zcela v normě. Častější zívání může být zapříčiněno některými léky, nejčastěji antidepresivy, může souviset ale také s některými nemocemi, například s chudokrevností, onemocněním štítné žlázy, poruchou imunity nebo může jít o první příznaky astmatu. Proč vlastně zíváme? Dosud se mělo víceméně za to, že se díky tomu okysličuje mozek, neboť při zívání je hltan až čtyřikrát více otevřený, než v klidném stavu. Tento názor však povážlivě narušilo zjištění, že zívají již i embrya, aniž by se jim kyslíku dostávalo. Je velmi pravděpodobné, jak dokazují vědecké studie, že jde vlastně o chemické procesy v mozku, stimulující činnost neuronů. Lékaři se také shodují v názoru, že zíváním se podporuje rovnováha různých systémů v těle a uvolňuje oblast lebky. V nedávné době vědci z Princetonské univerzity přišli na základě svého zkoumání a studí k překvapivému závěru. Jsou přesvědčeni, že důkladné zívnutí reguluje teplotu mozku a zabraňuje tím jeho nadměrnému přehřívání. „I když je to stále nelogické, podle naší teorie zívání ochlazuje mozek přes jakýsi výměník tepla s chladičem vzduchu, který nasáváme během zívání,“ uvádí profesor Gallup, vedoucí týmu z arizonského Tusconu, který zjistil u osmdesáti náhodně vybraných chodců, že během tuhé zimy jich po zhlédnutí obrázku zívajících lidí zívala celá polovina, přičemž v létě pouze necelá čtvrtina. Má se za to, že je to dáno pravděpodobně tím, že právě v zimě je nutno překonat značný rozdíl mezi tělesnou teplotou a teplotou okolního vzduchu. V chladu se tělo více zahřívá, aby tento rozdíl vyrovnalo. Dochází prý i k většímu zahřívání mozku a zíváním ho vlastně ochlazujeme. Proto lidé zívají více v zimě, než v létě, kdy rozdíl mezi teplotami není tak výrazný. Zívání bývá zpravidla nakažlivé a podle vědců jde vlastně o jakýsi evoluční nástroj, jímž projevujeme v sociální skupině svoji empatii.