Neinvazivní laserová terapie – jeden z technicky nejprogresivnějších způsobů léčení na odděleních fyziatrie, balneologie a léčebné rehabilitace, a to i v ČR. Jestliže medicína infekčních nemocí důstojně vkráčela do 2. poloviny XX. století díky objevu antibiotik, pak fyzikální terapie vkráčela do XXI. století důstojně díky neinvazivnímu laseru.

Neinvazivní laserové terapii se u nás věnují 2 odborné společnosti: Společnost pro využití laseru v medicíně ČLS JEP a Radiobiologická společnost ČLS JEP. Obě participují i na vydávání internetového média, zabývajícího se neinvazivní laserovou terapií (www.laserpartner.cz).

Informačnímu serveru PRVNÍ KROK poskytl rozhovor MUDr. Miroslav Procházka, vedoucí lékař rehabilitačního oddělení, člen výboru Společnosti pro využití laseru v medicíně, člen výboru Radiobiologické společnosti, výboru European Medical Laser Assotiation (EMLA) a čestný člen Společnosti pro využití laseru v medicíně:

- Pane doktore, kdy lidé objevili blahodárné léčebné působení světla?

Již v pravěku. Staří lovci zjistili, že Sluncem ozářená rána se jim zhojí rychleji a zpravidla bez výraznějších komplikací. A co teprve starořímští patricijové? Jen vzpomeňte na jejich skvostné sluneční lázně. Oficiální věda docenila význam světla v humánní medicíně až ve XX. století. Konkr. roce 1903, kdy byla dánskému lékaři N.R. Finsenovi za léčení kožních nemocí pomocí světla speciálních lamp udělena Nobelova cena za medicínu. Druhá dekáda převratného XX. století je pak obdobím, kdy se A. Einstein začal zabývat propočty stimulovaných emisí záření, nové interakce mezi atomem a elektromagnetickým zářením. První publikace (ještě na úrovni teoretických hypotéz) pocházejí z roku 1917. Nicméně do zrodu laserů bylo ještě daleko: jejich éře předcházely ještě tzv. masery, pracující v oblasti mikrovln. O 1. laser hodný svého označení, se pokusil T.H. Maiman v roce 1960. Nobelova cena za sofistikovaný produkt pak byla udělena souběžně vědcům z USA a z tehdejšího SSSR: N.G. Basovovi, A.M. Prochorovovi a Ch. Townesovi.

- Je laser zdrojem života anebo „paprsků smrti“?

Pro a proti jeho aplikacím v medicíně se vyhrotily 2 názorové skupiny. Vyhráli optimisté. Od prvopočátků byl laser na hony vzdálen chmurným vizím autorů sci-fi literatury o „paprsku smrti“. Byť ve wattových výkonech je s to destruovat biologickou hmotu, řezat, krájet i koagulovat tkáně. Převážila pozitiva. Laserový paprsek svou monochromatičností, koherencí a polarizací vyhověl mnoha požadavkům lékařů. Uchvátil je fokusací paprsku do malého bodu s vysokou koncentrací světelné energie v cílové struktuře. Už v roce 1961 byl aplikován rubínový laser v oftalmologické operativě.

Postupem doby se objevila řada konkrétních modifikací a aplikací laserů i různých zdrojů laserového paprsku, o odlišných vlnových délkách a výkonových parametrech. Experimentálně bylo ověřeno, že biologické buňky ozářené neinvazivním laserovým paprskem jsou exaktně stimulovány v různých aktivitách. Prakticky to bylo dokumentováno v elektronmikroskopových, histochemických i histologických studiích. Rozvoj neinvazivní laserové techniky akceleroval souběžně s vývojem polovodičových zdrojů laserového záření, kde je laserový paprsek generován laserovou diodou. Podařilo se zabezpečit zdroje generující libovolnou vlnovou délku a výkon emitovaného laserového záření. A když došlo k objevu flexibilních světlovodných vláken (1971), laserový paprsek bylo možné přivést de facto do libovolného místa.

- A co v Čechách? Nezaspali jsme?

Domácí premiéru si neinvazivní laser odbyl v terapii v roce 1984 - ve spolupráci s Fyzikálním ústavem AV ČSSR - v rehabilitačním oddělení okresního ústavu národního zdraví v Popradu. K velkému rozvoji došlo po roce 1989, po zániku vojenských koncepcí spojených s Varšavskou smlouvou. Podle nich jsme měli participovat podstatným dílem na vývoji optoelektronických komunikačních systémů, v nichž zdrojem laserového paprsku byly diody o výkonech i vlnových délkách naprosto ideálních k užití v neinvazivní laserové terapii. S pádem Varšavského smlouvy se dostaly i do civilního sektoru.

Dnes se u nás používají prakticky výlučně polovodičové zdroje. Někde ještě dosluhují přístroje starší generace, kde bylo zdrojem plynné médium: směs hélium-neon. Z celé škály vlnových délek se užívá především laserový paprsek o vlnových délkách infračerveného světla ( IR -780 nm, 830 nm) a světla červeného (960 nm, 970 nm) a částečně polovodičové zdroje o vlnové délce světla HeNe zdroje (632,8 nm). Experimentálně se objevují zdroje zelených vlnových délek a též vlnové délky modrého světla. Vlnová délka je zásadním momentem pro hloubi průniku do biologických tkání. IR paprsek proniká až do cca 5-7 cm, červený do cca 2-3 mm. Tím je dáno užití těchto přístrojů: červené zdroje se používají v terapii kožních problémů a patologických stavů sliznic (kožní medicína, gynekologie, stomatologie). IR zdroje se aplikují při terapii hlouběji ložených struktur – svalů, úponů, kloubních struktur.

- Jak laser vlastně léčí?

Základním mechanismem účinku je stimulace buněčných aktivit (především cestou aktivace mitochondriálních systémů, oněch „motorků“ pohánějících celý buněčný život). Kromě stimulačního efektu však nelze pochybovat ani o efektu protibolestivém (antalgickém) a protizánětlivém. U celé řady chorobných stavů se tyto 3 základní mechanismy biologického účinku neinvazivního laserového paprsku kombinují pro klinika vyloženě šťastně a blahodárně.

Laser se dnes používá i v kožní medicíně, kupř. při léčení herpetických infektů. Komu byl jednou zaléčen opar laserem, nebude již nikdy vyhledávat jinou terapii: promptní úleva od bolesti prakticky po 1. proceduře, velmi rychlé vyhojení eflorescencí, snížení rizika recidiv. Dále při léčení akneformní dermatitidy (trudoviny mladistvých). Opomenout nelze ani terapii nehojících se kožních defektů (bércové vředy, proleženiny), problematicky se hojících ran, kosmetických problémů, padání vlasů, postižení jiných přívěšků kožních. Moderní aplikace kosmetických gelů, které se v neúčinné podobě nanesou do požadovaných partií a pak jsou ozářeny neinvazivním laserem, přičemž se aktivují obsažené substance (tzv. laserová maska), se projevují jednoznačným efektem na tonizaci a rejuvenaci (omlazení) ošetřených částí těla (obličej, dekolt).

Laser našel řadu uplatnění v chirurgii, v ortopedii i rehabilitační medicíně, při terapie popálenin, různých ran (včetně tzv. problematických stavů hojení - zejména při tvorbě keloidu, při bolestivých stavech svalů, kloubů, úponů). Prosadil se i tam, kde je pro klinika cenný efekt stimulace, úlevy od bolesti, utlumení zánětlivých pochodů. Někdy je dokonce efekt laserového paprsku natolik výrazný, že kupř. ve stomatologii pacient po ošetření laserem pociťuje natolik výraznou úlevu od bolesti, že někdy nedokončí terapii do definitivního stavu…Tím ovšem komplikuje situaci sobě i svému terapeutovi.

Několik diagnóz a syndromů pak patří do skupiny chorobných stavů, kde by se terapie neinvazivním laserem měla užít jako terapie I. volby“: kupř. je-li potvrzena diagnóza hučení v uších (tinnitus). V terapii tinnitu neinvazivním laserem jsme dokonce patřili mezi první, kdo dokázali seriózně (s využitím matematické statistiky) dosažené výsledky zdokumentovat. Zajímavou aplikací je rovněž laserová akupuntura, kdy ovlivnění akupunkturního bodu laserovým paprskem je nositelem klinického efektu identického s vpichem speiální jehly.

- Přesto: může se stát z dobrého pomocníka i zlý kamarád?

Samozřejmě - také neinvazivní laserové terapie má své kontraindikace: mohutný stimulační náboj na buněčný metabolismus činí kontraindikací nádorová onemocnění i stavy potencionálně hrozící vývojem k rakovinnému bujení (tzv.prekancerozy). Mezi kontraindikace patří rovněž ozáření oka, přímé ozáření žláz s vnitřní sekrecí, aplikace neinvazivního laseru u pacientů s anamnezou křečových stavů. Třebaže nikdy nebyl prokázán jakýkoliv teratogenní či mutagenní efekt neinvazivního laseru, přesto lze z forenzních důvodů považovat za kontraindikaci ozařování břicha a podbřišku těhotných a potencionálně těhotných. Kontraindikací však není přítomnost kovových implantátů v těle a přítomnost kardiostimulátoru.

- Jste při dalším vývoji a uplatnění laseru optimista?

Nepochybně.