Autorka mnoha článků, publikací a knížek

V roce 2002 převzala z rukou prezidenta republiky

Řád za zásluhy v rozvoji hospicové péče v ČR

Jedna věc je přání, druhá věc jsou objektivní podmínky. Aby mohl tzv. mobilní, neboli domácí hospic převzít pacienta do péče, musí být splněna základní podmínka. Tou je záruka rodiny, že zajistí nepřetržitý, tedy ve dne i v noci, dohled u nemocného osobou, schopnou přivolat pomoc. Odborný personál mobilního hospice je dostupný a v případě změny zdravotního stavu i schopný zasáhnout kdykoliv ve dne i v noci, ale nemůže držet službu u nemocného celé dny, týdny nebo měsíce, kdy ho má v péči. Z medicínského a ošetřovatelského hlediska lze doma poskytnout nemocnému téměř všechno, co v nemocnici, ale pouze ve spolupráci s rodinou. Tam bývá problém, a nemusí to být jen neochota posloužit, neochota přechodně omezit nebo opustit zaměstnání apod. Do lůžkových hospiců se uchylují nemocní, kteří nikoho nemají, např. bezdětní vdovci a vdovy, lidé osamělí. Někdo by rád svému blízkému posloužil a dosloužil, ale pro stáří nebo nemoc toho není schopen. Lůžkový hospic je pak ideálním řešením – může na jednolůžkový pokoj s přistýlkou přijmout oba: nemocného i osobu doprovázející.

Měla jsem k tomu dva hlavní důvody. Jednak jsem se jako praktická lékařka často setkávala s rodinami, které by rády svým blízkým dosloužily, ale z nějakého důvodu nemohly. A už tehdy mě děsila představa, že jednou i u nás někdo vyrukuje s nápadem uzákonit beztrestnost eutanazie a těžce nemocné nebude chtít léčit, ale zabíjet. Uvědomovala jsem si naléhavou potřebu nabídnout jinou, lidštější alternativu. K tomu jsem potřebovala lidi, kterým jde o totéž. Nenašla jsem je v Praze, kde bydlím, ale našla jsem je v Červeném Kostelci. Proto je první český hospic právě tam.

O nemocné se stará multidisciplinární tým – v přímé péči jsou to lékaři, zdravotní sestry, ošetřovatelky, sociální pracovnice, psycholog nebo psychoterapeut a duchovní. V nepřímé péči management, kuchaři, pradleny, uklizečky apod. V jedné denní směně jsou pro 26 - 30 pacientů kromě lékaře vždy dvě sestry s hospicovým doškolením a čtyři ošetřovatelky, v noční směně dvě sestry a dvě ošetřovatelky.

Hospic se ujímá nemocného ve chvíli, kdy byly vyčerpány všechny dostupné prostředky směřující k uzdravení. Cílem není uzdravení, protože to není v lidských silách, cílem je co nejvyšší kvalita života až do posledního vydechnutí. Hospicová péče zohledňuje a řeší všechny čtyři dimenze člověka, nejen jeho potřeby tělesné, a nekončí ani smrtí pacienta. Je-li třeba, pokračuje péčí o pozůstalé, jimiž bývají často bezradní staří lidé, ale i malé nezaopatřené děti.

Naprostá většina pacientů v hospicích má pokročilé stádium nádorového onemocnění.

Medicína je obor, léčba je léčba. Slovo paliativní lze volně přeložit jako útěšná. Léčí bolest tělesnou, bolest psychickou, bolest sociální i bolest spirituální.

Nutný je individuální přístup. Není vždy nutné diagnózu pojmenovat, ale je nutné přiznat, že situace je vážná. Naději je nutno ponechat, avšak hrubou chybou je podsouvat nemocnému naději falešnou, která se nemůže vyplnit. Osvědčuje se připustit obě varianty – úspěch léčby i neúspěch, a nemocnému pomoci to přijmout a na obě varianty se připravit. Pak ho nemá co zaskočit a může dospět do fáze smíření, přijetí nezměnitelné situace, což je cílem doprovázení.

Život je jedinečná a neopakovatelná příležitost. Je moudré žít ho tak, abychom život naplnili a nepromarnili. Je moudré o posledních věcech přemýšlet a v rodině mluvit dávno předtím než ta situace nastane. Je moudré vzít občas i malé děti na cizí pohřeb nebo je nechat na hřbitově zalévat kytičky, rozsvítit svíčku. To pro ně není stresující a pomalu si zvykají na skutečnost, že smrti se nelze vyhnout.

Potřeby nemocného se v průběhu nemoci mění. Zpočátku bývají jeho prioritou potřeby tělesné, např. zvládnout fyzickou bolest, dušnost apod. Později čím dál víc do popředí vystupují jeho potřeby spirituální a s nimi související otázky existenciální.

Prvním předpokladem je být vyrovnán se svou vlastní smrtelností a žít tak, aby se člověk nemusel smrti a „účtování“ obávat. Důležitý a zodpovědný je i výběr personálu – ne každý se k práci s umírajícími hodí. Jsou sestry záchranářky, je dobře, že pracují v akutní medicíně. Jsou sestry hospicové, které by někde na odd. ARO byly nešťastné. Hodně může pomoci dobré rodinné zázemí a soudržný kolektiv na pracovišti. Je třeba dodržovat řád, dopřát si odpočinek a rekreaci, mít smysl pro humor.

Lůžkových hospiců máme u nás čtrnáct. Už jen ve třech krajích schází – v libereckém, karlovarském a na Vysočině. Na několika místech se nadšenci snaží prosadit hospic domácí, ale bohužel většinou narážejí na nepochopení zdravotních pojišťoven, které s nimi odmítají uzavřít smlouvy.

Všechny nebo téměř všechny hospice disponují dobře vybavenou půjčovnou pomůcek – kromě polohovacích lůžek půjčují koncentrátory kyslíku, odsávačky, lineární dávkovače léků atd. Půjčovné účtují pouze ve výši odpisů.

Ošetřující lékař musí vyplnit formulář žádosti, o přijetí pak rozhoduje lékař v hospici. Nemocný svým podpisem stvrzuje souhlas, nikoho nelze do hospice „přeložit“ proti jeho vůli.

Pojišťovny hradí cca 50 % skutečných nákladů, zbytek shání hospice z jiných zdrojů.

Internetových adres je několik, nejjednodušší je zadat si do vyhledávače konkrétní hospic, ale lze využít i www.hospice.cz  nebo www.asociacehospicu.cz. Kniha, kterou zmiňujete, vyšla už v 7.vydání. Prvních šest, které jsme díky dotacím a grantům mohli rozdávat zdarma, je rozebráno. Před pár dny vyšlo vydání sedmé, aktualizované a doplněné a je možné si knihu za 139,- Kč zakoupit v síti prodejen Karmelitánského nakladatelství nebo objednat na www.ikarmel.cz.

Když se přiblížil můj důchodový věk a já si naivně představovala co všechno stihnu, maminka mi říkala: „Jen si to moc nemaluj!“ Měla zkušenosti a měla pravdu. Ale je to lepší než se nudit.

Totéž, co v dobré mysli udržuje a sílu dodává všem až po uši zamilovaným – miluji Boha a vím, že On miluje mne. To je celé.

Moje osobní krédo je zcela identické s oficiálním Krédem křesťanským: „Věřím v Boha…“

Dana Vondrášková

"