Dobrý den,

nepíšete chlapcův věk (a celkový stav), což je velmi důležitý údaj, ale samotné zakrývání pohledu rukou má většinou funkci stimulace ve smyslu řízení smyslových vjemů. Většina autistů vnímá mnohem více smyslových vjemů než si neautista dovede představit a proto (a také kvůli odlišnostem v tom, jak tyto vjemy jeho mysl zpracovává) se autistovi často stává, že je náhle prostě „přetížený“ a musí si zakrýt oči nebo uši, zbavit fyzického kontaktu, zacpat si nos, aby mysl měla čas zpracovat přijaté vjemy.

Neautistovi se to těžko vysvětluje, ale uvědomte si, že člověk (a vlastně nejen člověk) je vlastně zařízen tak, aby smyslové vjemy nejen registroval, ale také aby je vyhodnocoval a vyhledával případné faktory, které by mohly ohrozit jeho existenci. Rozpor spočívá v tom, že na jedné straně je autista puzen k tomu, abych analyzoval všechny vjemy (a vyhledával možná rizika) a na druhé straně musí – přinejmenším za určitých okolností – některé z těchto vjemů „přeskočit“, aby stihl analyzovat to ostatní.

Čili souvislost se zmíněným chováním je v tom, že když už člověk nějaký vjem zaznamená (nad čímž má částečnou kontrolu), musí jeho mysl tento vjem zpracovat (nad címž kontrolu nemá). Proto se autista, který toho často vnímá mnohem více, někdy odlehčuje tím, že se těmto smyslovým vjemům částečně brání.

Pěkná ukázka je například zde:

Chlapec v tomto videu si periodicky jakoby bezdůvodně stíní oči. Každé zastínění netrvá déle než půl vteřiny, ale stačí mu to k tomu, aby zabránil tzv. smyslovému přetížení, protože toto přetížení je jedno z největších úskalí autismu. Je velmi pravděpodobné, že kdybyste mu v tom bránili, tak by se přinejmenším nedokázal soustředit na to, co říká nebo co říkají druzí, co se děje kolem něho a je možné, že by se opravdu dostal do tzv. autistické krize. Může na okamžik zcela ztratit orientaci – jeho analytické funkce ho na chilku nechají na pospas osudu.

Nutno nicméně dodat, že toto chování (zakrývání očí, uší) může znamenat nejen přetížení smyslové, ale i emocionální: když prostě člověj není schopen emocionálně zpracovat to, co vidí či slyší, tak si prostě zakryje oči nebo uši – stačí chvíli pozorovat, jak se chovají citlivější diváci, sledující horror. Někteří autisté jsou zkrátka natolik emocionálně bohatí, že „nestíhají“ tyto záplavy emocí zpracovávat nebo jsou tak intenzívní, že to autistu přetěžuje. Potom se může uchýlit k tomu, že se na chvilku smyslové odstaví od situace, která mu způsobuje emocionální přetížení – například si zakryje oči.

Závěr: nemá smysl nutit autistu, aby se tohoto jednání nedopouštěl, ale lze ho naučit, jak má tuto stimulaci provádět tak, aby nebyla nápadná, případně jiným technikám, které umožní se přetížení vyhnout.