Dnes už ne. Žijeme v jiném čase a to, co bylo dřív považováno za „divné“, je nyní skoro normální.
V případě osamocených žen po třicítce tomu nahrává i fakt, že podle celosvětového trendu je i u nás méně mužů, než žen, takže se stává, že na některou ženu už žádný muž nezbude. Protože všichni jsou už ženatí, nebo prostě zadaní.
Není výjimkou, že mnohé takovéto ženě její stav vyhovuje. Má dobrou práci, která jí uspokojuje a své případné mateřské pudy vkládá do dětí svých příbuzných nebo známých. Je to taková hodná tetička, která cizí děti ráda pohlídá. Na vlastní se ale necítí. Občas může mít nějakého milence, ale rozhodně to není známost na stálo.
Tyto dámy se většinou věnují hlavně své kariéře a ani jim nepřijde, že jsou eventuálně o něco ochuzeny. Práce je natolik zaměstnává, že na vlastní rodinu či jenom manžela by prostě neměly čas.
Setkáváme se i s tím, že dnes už jsou ženy natolik emancipované a samostatné, že jednoduše stálý protějšek mít nepotřebují. Dokonce se dá i předpokládat, že tato tendence bude ve vyspělém světě stále narůstat a nezadaných žen po třicítce bude přibývat. Třeba i proto, že si partnerský život už vyzkoušely v mladším věku a neshledaly na něm mnoho pozitivního. Vždyť i děti mohou docela dobře vychovávat samotné, bez manžela.
A je rozhodně lepší být sama a šťastná, než nespokojená ve vztahu dvou dospělých lidí.