Vaše dcera si patrně příliš zvykla na to, že jí poskytujete zadarmo finanční servis a Vaše nynější možné odmítání jí asi poněkud zaskočilo.
Třeba je na tom opravdu špatně a peníze potřebuje. Chyba je však i na Vaší straně: neměla jste to nechat dojít tak daleko. Bylo třeba včas určit, kam až může se svými požadavky zajít (tedy kolik peněz maximálně jí hodláte dávat na určité období).
Ale nic není ztraceno – jen to musíte udělat teď. Striktně trvejte na výši částky, kterou jste ještě ochotná jí věnovat. Samozřejmě by měla být taková, abyste sama nestrádala.
Nechat úplně bez pomoci jí nemůžete (myslete na vnoučata), bylo by to příliš kruté a ani žádná matka by to neudělala. Zvláště pokud máte, jak píšete, slušný důchod.
Je otázkou, do jaké míry umí Vaše dcera s penězi optimálně hospodařit. Ale jestli jí budete dávat moc, tak se to nikdy nenaučí. Jistě znáte přísloví „nouze naučila Dalibora housti“.
Můžete částku, kterou dceři poskytnete, postupně snižovat a tak jí dát najevo, že se musí spoléhat také sama na sebe. (A nezanedbatelný není ani argument, že i Vám náklady na živobytí rostou.) Pokud uvidí, že jí nic jiného nezbude, tak se o to určitě bude snažit.
Mělo by být také samozřejmostí, že jí bývalý muž platí alimenty – pokud ne, ať o ně usiluje a obrátí se na patřičné úřady a soudy.
Pokud chcete, aby se její přístup k Vašim penězům změnil, měla byste se trošku změnit i Vy sama a (jak už výše uvedeno) omezit jejich přísun směrem k ní. Nedělejte to však najednou razantně, protože byste mezi vámi zapříčinila zbytečné rozepře. Postupujte zvolna, ale systematicky. Ve svém úsilí musíte také vytrvat a nenechat se obměkčit prosbami. Jen tak budete mít úspěch.
Přeji Vám hodně sil.