Vysvětlit malému dítěti, že nemůže mít všechno, co chce, někdy bývá skutečně obtížné, protože ono nezná cenu peněz, ani času a svět dospělých dost dobře nechápe.
Zkuste si vzít na pomoc nějakou další autoritu – například známého, který psa má (nejlépe někoho, ke komu má vaše dcerka důvěru). A společně dítě seznamte s tím, že domácí mazlíček není jen radost, ale že vyžaduje především každodenní systematickou péči – ať se vám chce, nebo ne. Se psem navíc musíte shodit pravidelně ven, za každého počasí. Jak by se dívence třeba líbilo jít venčit pejska, když venku prší ? Nebo mrzne? Zvířátko prostě není hračka, kterou můžete odložit, když se přestane líbit nebo nemáte zrovna chuť se s ním zaobírat.
Řekněte své holčičce, že až bude starší, bude mít vyhraněnější zájmy a větší smysl pro povinnosti (aby se mazlíčkovi mohla doopravdy věnovat), lze eventuálně o koupi pejska uvažovat (samozřejmě pokud se bude dobře učit a plnit si své ostatní úkoly doma). Vždyť nakonec i v paneláku se dá malý psík chovat (za dodržení určitých pravidel).
Pokud ale pro vás nákup zvířete nepřichází v úvahu ani v budoucnu, nezbývá než sdělit dcerce, že si ho bude moci pořídit teprve až si zařídí vlastní život. Možná se jí to bude zdát dlouho, ale věřte, že to uteče, než se naděje.
Přeji Vám úspěch.