Vaši rodiče to jistě myslí ve své podstatě dobře, dávají Vám to ale poněkud nevhodně najevo.
Nejspíš zapomínají, že nejcennější zkušenost je ta osobně prožitá a že oni sami se kdysi, když jim bylo 19 let, dobře míněnými radami starších také určitě příliš neřídili. Zkuste jim to taktně připomenout (ale nehádejte se s nimi) a můžete jim též sdělit, že každý má právo žít svůj vlastní život a dělat v něm chyby (a Vy jste navíc už plnoletá).
Ve svých letech jste určitě ještě hodně zamilovaná a máte svého miláčka moc ráda, takže ho nevidíte tak kriticky, jako Vaši stvořitelé. To je prostě normální stav a oni to jistě dobře vědí (byť to nechtějí přiznat). Až budete o něco starší a budete se svým partnerem déle, zákonitě na něm najdete také nějaké negativní vlastnosti (které se nyní patrně nelíbí Vašim rodičům).
Ale nechtějte nic uspěchat, protože spěch je špatný rádce (s tímto příslovím jste se určitě už setkala). Žijeme jen jednou, a proto prožívejte svojí lásku naplno a snažte se svůj protějšek co nejvíce poznat. Odborníci tvrdí, že úplně nejlépe svého milého odhalíme, jestliže s ním strávíme dovolenou nebo zažijeme nějakou (jednu či více) stresovou (=kritickou) situaci. Hodně také může o jeho povaze napovědět úplně banální hádka. Pokud případný vzájemný konflikt bez potíží vyřešíte a rychle se zase smíříte (a vrátíte do zajetých kolejí vztahu), je vše v pořádku. Jestli se ale i při obyčejné prudší „výměně názorů“ najdou další dosud skryté problémy (například objevíte přítelovu větší agresivitu), měla byste se mít na pozoru.
I když byste se se svým partnerem jednou rozešla (což je s přihlédnutím k Vašemu mládí dost pravděpodobné), příliš netruchlete. Buďte v budoucnu ráda za nabytou zkušenost a příště se vyhněte eventuálním podobným chybám, které jste v partnerství udělala.
Ale vraťme se zpět k Vašim rodičům. Usilujte o to, abyste s nimi i přes nynější rozdílné názory na Vašeho drahého vycházela co nejlépe, neboť nikdy nevíte, kdy jim budete muset dát zapravdu a kdy je budete potřebovat. Jste skutečně ještě velice mladá a jednou jejich rady jistě oceníte (i když teď Vám to tak vůbec nepřipadá). A rovněž si uvědomte, že kdo jiný by to s Vámi měl mysle lépe, než Vaši vlastní rodiče?
Dejte jim znát, že je máte stále ráda, ať se děje cokoli. Jednou, až budete mít sama děti, poznáte, že na to vlastně čekali a že vzájemná láska mezi rodiči a jejich dospělými potomky je velice cenný dar.
A také si pamatujte, že nyní máte odpovědnost za svůj život pouze Vy sama.
Přeji hodně štěstí.