Má dospívající dcera si bez dovolení půjčuje moje oblečení. Jak jí v tom mám zabránit? (Ivana N., Rýmařov)

Moje žena mi často velmi sprostě nadává. Co s tím? (Matěj L., Cheb)

Je mi 27 let a mám přítelkyni, která si vůbec nevěří. V poslední době mi to dost vadí. Co s tím? (Leo V., Louny)

Dobrý den, už si nevím rady, tak jsem se rozhodla Vám napsat.
S manželem jsme spolu cca 3 roky a stihli jsme toho opravdu hodně. S manželem jsme se seznámili, když bylo mé/naší holčičce 3 měsíce. Bylo to těžké, on se soustředil na malou a mě trošku zanedbával. Nezažili jsme vlastně pořádně nikdy to, že bysme si někam sami zašli a tak. Zároveň manžel nebyl moc zvyklí na rodinný život. Snažil se, ale někdy to bylo těžké. Měli jsme spolu hezká období, ale i ne moc růžová. Rok a půl jsme se snažili o další dítko, ale nakonec jsme skončili v Gennetu na umělém oplodnění. Manžel má náročnou práci a ještě jsme si do toho začali předělávat dům. Prostě se toho nahrnulo trochu moc. Já byla nešťastná, že s námi skoro není. Byla k němu chladná…to v rychlosti o našem životě. Cca před 2 měsíci jsme byli na druhém pokusu o umělé oplodnění. Bohužel jsme se s manželem pohádali, ale nakonec jsme do Gennetu šli. Pak byli dva krásné dny, kdy jsme se o mimi snažili i sami. Třetí den mi řekl, že někoho potkal, s kým se mu pěkně mluví a něco cítí. Vybuchla jsem, že jsem strašně zklamaná, že se věnuje někomu jinému, když ví, jak toužím, aby měl čas na mě. Nechápala jsem, jak ještě může mít čas se s někým seznamovat. Druhý den jsem se omluvila, ale už bylo pozdě, manžel následně odešel. Teď je to už 6 – 7 týdnů, my překonali Vánoce, ale čas bez něj vůbec neutíká. Muž je s námi v kontaktu, píše mi, dochází za námi. Vím kde je, že bydlí sám, ale vídá se s onou osůbkou, se kterou se mu dobře povídalo. Už si s ní asi jen nepovídá :-( Nemluví ale o tom, snaží se to maskovat. Já i když jsem dostala ránu, tak jsem se rozhodla naše manželství zachránit. Rozum mi říká máme malou, hypotéku na dům, dům už bude skoro dodělaný a budeme mít více času a moc ho miluju. Miminko nečekáme, opět se nepovedlo a jsem tomu nakonec i ráda. Zahltila jsem ho láskou, ukázala jak moc pro nás znamená. On mi za to poděkoval, protože si myslel, že se k němu otočím zády. Rozvádět se nechce, říká, že potřebuje čas, že se ke mně nezachoval hezky a že musí sám pochopit, že udělal chybu, aby se to snažil napravit. Že jsem chyby dělala i já, ale on udělal tu největší, že odešel a nechtěl se mnou už nic řešit. Strašně ráda bych mu čas dala, vím, že se to hlavně pokazilo, že toho na něj bylo hodně. Ale jsem na dně pokaždé když přijde a pak zase odchází. Snažíme se chovat normálně, jsme na sebe hodný, nějak se všechno strašně uklidnilo. Fyzický kontakt spolu nemáme, obejme mě jen, když ho poprosím, pohladí mě po vlasech. Ničí mě, že se věnuje někomu jinému a mám strach, že se jeho cit k milence jen prohlubuje. Nevím už co dělat. Jak ho postrčit, aby se konečně rozhodl. Nechci být jen někdo, kdo mu drží zadní vrátka.
Prosím poraďte, moc mi na něm záleží. Velice děkuji za každou pomoc. (Tereza B.)

Můj muž hraje aktivně fotbal. Dříve mi to nevadilo, ale poslední dobou mne to přímo štve. Kde se stala chyba? (Jitka K., Písek)

Je mi 20 let a mám přítele, který mne stále kritizuje. Přesto ho mám velmi ráda a nechci o něho přijít. Co mám dělat? (Radka U., Mohelnice)

Je mi 65 let a moje manželka (61 roků) stále jenom kouká na televizi. Hrozně mi to vadí. Co s tím? (Zbyněk N., Tábor)

Je mi 35 let a stále žiji s matkou, otec už zemřel. Měl jsem několik partnerek, ale žádná se jí nelíbila, takže jsem se s nimi později stejně rozešel. Jednou bych se ale přesto rád oženil. Jak mám svou situaci řešit? (Ivan R., Bechyně)

Máme sedmnáctiletého syna a manželství před krachem: stále se jen hádáme. Bojím se, že to na něj má neblahý vliv. Mám pravdu? (Jitka T., Zábřeh na Moravě)

Je mi 52 let a jsem formálně ženatý. Našel jsem si však novou partnerku a podal návrh na rozvod. Moje dosavadní manželka mi ale dělá velké scény. Mohu jim nějak zabránit? (Václav J., Kolín)