To, co popisujete, je velmi častý problém. Určitě jste už někdy slyšel rodiči oblíbený obrat: „Co si lidi (o nás) řeknou“.
Mnozí se podle toho v životě řídí. A pro jistotu se pravidelně ptají na radu a hledají souhlas svých blízkých a známých. Je moudré vyslechnout a zvážit rady. Má to často ale háček.

Někdy to je „co člověk, to rada“, někdy jsou dva opačné tábory, někdy kolektivní pesimismus („to stejně nemá cenu“, „ani se o to nepokoušej“). A všichni ví, jak to udělat nejlépe, samozřejmě podle sebe. Může se vám také stát, že všechny verze postupně vyzkoušíte a pořád se to někomu nelíbí. Mám pro vás zajímavý příběh, který se již mnohokrát osvědčil. Vybaví se vám právě v těch situacích, které jste popisoval. Pak už bude jen na vás, kterou možnost si zvolíte.

V poledním žáru šli otec, syn a osel prašnými uličkami města.
Otec seděl na oslu, chlapec zvíře vedl. „Ubohý chlapec,“ ozval se najednou nějaký kolemjdoucí. „Na svých krátkých nožkách se snaží udržet tempo s oslem. Jak jen může někdo tak líně vysedávat na oslu, když vidí, jak je to dítě během unavené?“ Otec si to vzal k srdci, za nejbližším rohem slezl a vysadil nahoru syna. Netrvalo to dlouho a ozval se další kolemjdoucí: „Taková nestoudnost! Ten malý klacek si sedí na oslu jako sultán, zatímco jeho ubohý starý otec aby běžel vedle.“ Hocha to zabolelo a poprosil otce, aby se posadil za něj. „Už jste někdy viděli něco takového?“ hartusila jedna žena. „Takové trápení zvířat! Ubohý osel! A ti dva darebáci se na něm povalují jako na divanu!“ Po těch nadávkách se na sebe oba podívali a beze slova slezli. Sotva však ušli vedle zvířete několik kroků, uslyšeli smích nějakého muže. Dělal si z nich legraci: „Tak hloupý bych nechtěl být. Proč vedete toho osla na procházku? K čemu ho máte?“ Otec vsunul oslu do huby plnou hrst slámy a synovi položil ruku na rameno: „Ať děláme co děláme, vždycky se najde někdo, kdo s tím nebude souhlasit.

 

Myslím, že sami musíme vědět, co je pro nás důležité.