Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat na něco z oblasti sexu. Už delší dobu mě nebaví spát se svým manželem. Snažím se sexu vyhýbat. Když už k tomu dojde, připadá mi, že to trvá moc dlouho. Mám strach, že kdybych s ním nespala vůbec, našel by si milenku. Renata

Nevím, jak postupovat. Mám nevlastního syna, který je na vozíku, se svojí matkou žije asi 3 hodiny jízdy autem od nás. Jeho matka se o něj oficiálně stará. Udělala se mu proleženina a do telefonu říkal svému otci a mě, že se nemůže sprchovat. Mě to přijde zvláštní. V minulosti se už proležel a sprchovat se mohl. Třeba v tom je něco dalšího. Příští týden k nim jedeme na návštěvu a nevím, jak se k tomu postavit, jak reagovat. Děkuji, J.S.

Vážená paní magistro! Chtěla bych Vás poprosit o radu. Skoro 30 let se léčím
na roztroušenou sklerosu. Posledních několik let jsem na vozíku. Bydlím v
rodinném domku s manželem
a dvěma psy. Manželství se mi snad vydařilo, přátele mám taky. Vím, že si
vlastně nemám na co stěžovat, protože zvládám ještě i dost práce v
domácnosti. Ale celkově mi už můj život připadá vlastně zbytečný. Beru už
delší dobu antidepresiva, která mi předepisuje neurolog, ale pořád mám
pocit, že už jde život tak nějak mimo mne. Než jsem zůstala na vozíku,
jezdila jsem aspoň sama autem, ale teď
už jsme poslední auto nenechávali ani předělat na ruční řízení, protože sama
bych se z auta stejně nedostala. Když sedím na vozíku, jsem takřka
soběstačná, ale potřebuju, aby mi manžel ráno oblekl
kalhoty a večer mě přesadil na WC a do vany. Podvědomě se pořád bojím, že
kdyby se manželovi něco stalo, jsem sama úplně neschopná existovat. Je mi
48 let, ale nevidím už vlastně pro sebe žádný
smysl života a neumím se už z ničeho radovat, spíše jen tak přežívám.
Myslíte, že se s tím dá ještě něco dělat? Děkuji za radu D. J.

Dobrý den. Chtěla bych se zeptat. Od malička mi dělá problém psaní i/y, teoreticky vše chápu jak je psát, ale při psaní je někdy píši špatně, myslím tím to, že je zaměnuji. Prý občas i spojuji či píši špatně slova a dávám čárky do souvětí. Je mi 19 let, čtení zvládám bezproblémů, písmo mám také čitelné.Učitelé mi nikdy nic neřekli. Ve škole prospívám s výbornými známkami. Zajímalo by mě, jeslti by to mohlo být způsobeno nějakou vadou? Můj otec je dislektik. Předem děkuji Eva.

Dobrý den:) Je mi 22 let a jsem ještě panic, protože mě nezajímá sex a ani nechci mít vztah se ženou. Stačí jen masturbace... Takhle mi to vyhovuje a jsem šťastnej. Ale, už mě nebaví to všem vysvětlovat, když to stejně nedokážou pochopit (mně to přijde naprosto normální) a navíc si o mně myslí, že jsem homosexuál. Nedokážu si sebe představit po boku ženy, na ženy se dívám, ale jen na obličej... prostě mě baví život ve kterým si můžu dělat co chci a jsem svobodnej, někdy mám pocit, že je mi 7 let. Dřív jsem se kvůli holkám trápil, ale teď už ani nevím proč. Jen mě zajímá jestli jsem normální a proč mě nikdo nechápe? Děkuji za odpověď, Kuba.

Dobrý den,
mám teď takový pocit, že to co dělám není ono. Nějak mě to brzdí. Potřeboval bych poradit co se v takových situacích dělá.
Karel

Vážená paní magistro,
ani nevím, jak začít a jak to co nejvíce zestručnit, abych Vás neokrádal o čas. Zhroutil se mi svět a nevím, jak dále. Kdyby se jednalo jen o mne asi bych to zabalil a pár kroků už jsem podnikl, ale zastavila mne myšlenka na syna.
Po 20-ti letech manželství, samozřejmě s chybami a problémy, se mi zamilovala manželka a opouští nás, zůstávám se synem. Vždy jsem byl důvěřivý a nechal jsem ji jezdit na různé zájezdy a seance, dovídal se o vyšší síle, vlastní nedokonalosti apod. Samozřejmě jsem všelijak jízlivě reagoval. Studoval jsem při práci vš, staral se o kluka a myslel jsem, že to vidí.
Udělal jsem množství chyb, jejich rozepisování a rozebírání by zabralo celý dopis.
Svou ženu však hluboce miluji, vážím si ji a nerozumím. Je mi přes 40 let, vždy jsem trpěl depresemi a nedostatkem sebevědomí, ale nějak jsem to dovedl zvládat, teď jsem na konci a neumím si pomoci. Mám syna, který je nedostudovaný, dva roky před maturitou, ale je to gymnázium, takže je nutno pokračovat dále. Jako v každé rodině, i nás drtí dluhy a tyto ještě narostou, takže bude hodně těžké syna na vš udržet a hlavně mít sílu ho motivovat, když není kde brát v sobě. Jsem IT specialista a tyto problémy se začínají projevovat i v práci, dělám chyby a nesoustředím se.Nic mne netěší a nebaví, nedovedu se nadchnout pro věc, další studium, nevidím budoucnost, jen ji. Když práci ztratím, tak jsme odsouzeni úplně.
Se ženou se nedá rozumně domluvit, vidí svou lásku, bere to jako výzvu, která nás posílí, ale tomu celkem rozumím, zamilovanost dělá velká gesta.
Myslíte, že existuje nějaká cesta? Způsob, je dále ? Budu Vám velice vděčný za odpověď
H.M.Ostrava

Někdy mám takový pocit, že už nemá cenu se v životě snažit, když jsem vozíčkář. Bojím se, že bych to nezvládl.
Mirek

Moje meno je Matej, mám 19 rokov a pred pár dňami som začal nový vzťah s jednou slečnou (15). Mám ale taky malý a dúfam že riešiteľný problém. Vždy pred a počas bozkávania sa strašne vzruším, a nemôžem si ju pustit viac k telu aby to necítila. A chcel som sa opýtať akým spôsobom by som to mohol napraviť. Myslím, že je to psychický problém, tak dúfam že pre mňa máte odpoveď. Ďakujem velmi pekne.

Vážená paní, obracím se na Vás s prosbou o pomoc ohledně mé dcery. Je jí 23 let, už přes dva roky je naprosto apatická, bez zájmu, stále plačící. Vidím na ní, že je v depresi a tyto stavy se stále více prohlubují a zhoršují. Nechce nikam jít, je stále sama. Nevěří si, nesnáší svoje tělo, odmítá moji pomoc. Uzavřela se úplně do sebe, z veselého děvčete je psychická troska. Nebydlí s námi a tak je každá rada drahá. Velice ji mám ráda a miluji ji víc než svůj život, přála bych si aby byla šťastná jako dřív, nevím na koho se obrátit, případně jak postupovat ona vše odmítá....každý kontakt....budu vám velice vděčná, když mi odpovíte. N.V., Trutnov