Milá Jano! Kladete velmi mnoho otázek, na které si přitom sama mezi řádky odpovídáte.
Zkusím popořádku vysvětlit, z jakých fysiologických požadavků vychází potřeba včasného vyprázdnění močového měchýře a to nejen u pacientů po operacích, ale zejména u pacientů s neurogenním postižením v časných fázích po poškození.
Základem je poznatek, že přeplněný močový měchýř trpí poruchou prokrvení. Nejprve jsou postiženy drobné žilky, které zásobují nervy. Jako první se tak ztrácí cítivost tj. pocit nucení na močení. Následně dochází i k poškození nervů vedoucích impulzy ke stažení svaloviny močového měchýře. Pokud rozepnutí močového měchýře trvá delší dobu, dochází k poškození cévního zásobení i svaloviny močového měchýře. V důsledku všech výšeuvedených poruch může dojít k přechodné, případně i trvalé ztrátě schopnosti močového měchýře vypuzovat moč a pociťovat náplň. Naplněný močový měchýř je tedy třeba co nejrychleji vyprázdnit a nepřipustit jeho přeplnění, které jej může nevratně poškodit.
Po všech operacích je navíc, v důsledku působení anestezie a následné aplikace léků proti bolesti, snížena schopnost vnímat náplň močového měchýře a zároveň je oslabena síla močového měchýře.
Toto je velmi vystupňováno po anesteziích, při kterých je aplikována znecitlivující látka přímo do páteřního kanálu.
Další rizikovou skupinou jsou pacienti po operacích orgánů malé pánve, kam patří i Vámi zmíněné gynekologické operace, operace urologické, operace konečníku a řiti. V průběhu těchto operací může dojít k poškození některých drah zásobujících močový měchýř již při vlastní operaci s následnou
poruchou močení a nebezpečím přeplnění.
Po operaci, ale i během přípravy na ni by pacient měl být natolik zásoben tekutinami, aby tvorba moči nebyla zásadním způsobem narušena. Pokud mu zakazujeme pít, pak je třeba podávat tekutiny přímo do žíly infuzí. Pokud ztrácí tekutinu průjmy či zvracením musí být náhrada tekutin taková, aby vylučování moči zůstalo zachováno.
Lze tedy předpokládat, že každý pacient by měl mít do 6 hodin po operaci močový měchýř naplněn minimálně na 300ml což je zhruba hodnota průměrné kapacity močového měchýře. Nemá-li, pak byla chyba v zásobení tekutinami před, po či během operace.
Pokud se tedy pacient nevymočí do 6 hodin od operace, ačkoli má pocit nucení na močení, je naléhavě nutné moč vypustit katetrem. V případě, že pacient pocit nucení nemá je samozřejmě možné cévkování provést také, avšak s rizikem, že je provedeno předčasně. Tento omyl je možno minimalizovat pohmatovým či poklepovým vyšetřením podbřišku, kdy plný močový měchýř je zpravidla hmatný. Naprosto suverénně pak pomocí sonografu či přístrojem („Bladder Scanner“) na sonografii založeným.
U pacientů rizikových, s komplikovaným průběhem anestezie, anestezii spinální či po operacích v malé pánvi raději zavádíme permanentní katétr ihned na sále v závěru operace či, lépe, již na začátku. Pouze tak je zabezpečen přehled o vylučování moči.
Rozhodně považuji za méně škodlivé pacienta vycévkovat jednou zbytečně než vůbec, či pozdě.