ČlánkyKdyž na sever, tak do Norska
Již potřetí padlo rozhodnutí, kam na rybářský zájezd.
A vyhrálo to zase Norsko. Kamarádi nám říkali, že jsme blázni. Proč třeba nejedeme do Švédska, nebo do Finska na jezera. Druhý zase radil, abychom vyrazili někam za teplem, do Itálie na nebo do Španělska na Ebro, ale my jen nad nimi mávli rukou.
Nevědí to hlavní. Kdo jednou propadne kouzlu severu, jeho krásné a neporušené přírodě, průzračné vodě fjordů, troše toho dobrodružství na moři, zůstane mu to zaryté někde uvnitř a bude se tam neustále vracet. A i když tam zrovna není počasí nic moc a každou chvíli se spustí nějaká ta přeháňka, přijdou i krásné slunečné dny, které pak všechno vynahradí. Ono se dá zmoknout i ve slunném Španělsku. Trasa je přibližně stejně dlouhá a řeka se s mořem nedá srovnávat.
To jen tak, proč jsme se rozhodli pro Norsko, ale starostí se zabezpečením zůstávají stejné. Otázky jako kam, kdy a s kým nám zůstaly. Kam a kdy se nám celkem snadno podařilo vyřešit, ale kdo s námi všechno pojede, byl najednou problém. Na podzim se hlásilo tolik lidí, že jsme uvažovali o dvou autech, ale když padnul termín odjezdu, neměl najednou nikdo čas ani chuť. No ale po usilovném pátrání a přemlouvání, jsme nakonec čtveřici výletníků dali dohromady.
Pak už šlo všechno jako na drátkách. Nákup potřebných rybářských věcí a proviantu, bylo otázkou pár dní, protože když už jedete po třetí, je to to už daleko jednodušší. Když pak nastal čas odjezdu, bylo vše připraveno a my se mohli vydat vstříc severskému dobrodružství.
Tentokrát jsme si vybrali rybářský kemp, který spravovala norská rodina, a my na ně dostali od jiných účastníků ty nejlepší reference. Bylo to v také oblasti Hitry, na tamním hlavním fjordu, ale úplně na jeho druhém konci, v těsné blízkosti moře. Cestu už jsme znali a tak nám kilometry po dálnicích v Německu, přes mosty do Dánska, Švédska, až do norského Osla krásně ubíhaly. Tam teprve najíždíme na normální silnice, klikatící se okolo řek, jezer, nebo přes hory a malebná údolí.
Jelikož nás již v tomto případě vedla navigace GPS, bylo i těch posledních 800 km hračkou a my po 34 hodinách jízdy, dorazili do kempu, který ležel na krásném břehu rozsáhlého fjordu, kde za vzdálenými ostrůvky bylo vidět otevřené moře.
