10. 9. sobota

Tak jsme se po ¾ hod. dočkali taxíka, v novém hotelu jsme odložili některá zavazadla. Bylo to tam lepší a ještě levnější, ochotně nám tam zavazadla nechali. Jeli jsme cestou necestou a po několika zastávkách byli u řeky Sepik. Místo se jmenuje Pagwi. Zde jsme se naloďili na krásnou starou dlabanou kánoi (asi desetimetrovou). Řeka byla poměrně dost hnědá, ale kolem bylo co pozorovat. Nádherné modré hyacinty, prý zavlečený plevel, ale pro mne byl nádherný, vodní ptactvo, hlavně volavky (taky podle mého) malé, velké, bílé, černé.

Dojeli jsme do slepého ramene řeky a před námi stál přímo „kouzelný domeček“, a nebýt otravných moskytů, tak jsem si myslela, že jsme v ráji. Moskytů bylo opravdu hodně, mazali jsme se repetenty, ale bohužel ve spreji jsem je nechala v hotelu, nějak jsem zapomněla, že bude nutné ošetřit i oděv. Malárie, jak jsme se dozvěděli, je zde nejhorší a nejrozšířenější nemocí a hodně, zvláště malých dětí, na ni umírá. Tak snad už nejsme malé děti a nezvýšíme počet úmrtí. Dalším nebezpečím jsou zde krokodýli, minulý týden prý jeden „seškrábl“ ruku jedné paní až na kost (když prala ryby).

Do našeho domečku (jako vlastně do všech) se šlo po žebříku a trochu jsem se vyděsila, na zemi byly jen tři madrace a ještě k čistotě měly daleko. Hned nám ale přinesli povlečení, moskytiéry a čistě povlečený polštářek a bylo to spaní přímo luxusní a čisté. V jednom koutě byla naše kuchyně, u které spal i náš doprovod.

Odjeli jsme naší krásnou lodí do sousední (tedy protilehlé) vesnice, kde mají dva tzv. „domečky duchů“. Jsou to úžasná stará stavení s „prolomenou střechou“. Každá rodina, vlastně dospělá mužská část, tu má svůj oheň a místo, ženy sem nesmí, prý ruší. Já, jako cizinka, jsem tam ale mohla, asi jsem je nerušila (ani nevzrušovala). Muži zde vyřezávají krásné věci, učí se hrát na píšťaly, bubny apod., dříve, když bylo hodně válek, to bylo místo, kde se hlídala vesnice. Dnes je to už jen jakýsi „pánský klub“ kam se podle mne chodí muži „zašívat“ před ženami. Byly tu překrásné dřevořezby a masky, alespoň jednu jsem si chtěla koupit, i když si „suvenýry“ z cest dovážím jen minimálně. Stále mě strašilo, že nám nic z „přírody“ nepustí do Austrálie, přes kterou letíme zpět. Bohužel moskyti nás provázeli celou cestu a já jim chutnala asi nejvíc.

Šli jsme zpět k lodi, vypadalo to na déšť a moskyti se činili stále víc. Na lodi začalo pršet a tak jsme testovali nový deštník. Osvědčil se, sice jsme ho musela držet, aby neuletěl, ale jinak nádhera. Umyla jsem si pod stékající vodou nohy i špinavé koleno, bez něj by to určitě nešlo. Když jsme přijeli „domů“, čekala na nás úžasná večeře (i komáři). Rýže byla vařená v kokosovém mléce, nudle, hovězí, takové lečo a podobné delikatesy, ale opravdu chutné a vše přikryté fólií a dokonce i gel na ruce na desinfekci a ovoce – hlavně papája, která je antimalarická (listy, květy i zrníčka). Po večeři jsme si chvíli povídali, ukázali nám toaletky, i když nevím, jak bych takovou dálku v noci šla, ale byl tam i sprej proti komárům, což bylo skvělé a jistě nutné.

Ale vyspali jsme se dobře a v čistotě a bez komárů, jen k ránu jsme dost dlouhou dobu jednoho honili.

Řeka Sepik

Domeček, kde jsme pobývali

Ložnice

Výhled z okna

Domeček duchů

Dřevořezby

Pěkný dům

Místní mládež