ČlánkyNOVÁ GUINEA
14. 9. – středa.
Po obědě s námi vyrazili dokonce tři ochránci a my opravdu nevěděli, zda je zde tak nebezpečno, nebo se jen nudí a jsme pro ně příjemné povyražení. Pár opravdu zvláštních týpků jsme viděli, byli něčím „sjetí“, jen betel to nebyl. Bylo tam obrovské tržiště, ale moc věcí tam neměli. Nejvíce samozřejmě betel a sladké brambory, rajčata a nějaké zelenina, ale je to drahé skoro i pro nás a kde na to berou místní, to opravdu nevím.
K ránu bylo trochu chladno, ale na to, že jsme výš než na Sněžce, to šlo. Po snídani jsme šli na prohlídku města, prověřit letenky a koupit jídlo. Prý nám budou vařit, co si koupíme. No hurá, shánět zde asi hospodu by byl nadlidský a marný úkol.
Doprovázeli nás 2 bodyguardi a v supermarketu nás nespustili z očí, prý za námi někdo šel a tak ať se držíme pohromadě. A to chtěl kamarád jít bez ostrahy do banky a znovu na nákup. Tak to nám neprošlo a zvlášť do banky s námi musí jít minimálně 1 (a ozbrojený).
Po obědě s námi vyrazili dokonce tři ochránci a my opravdu nevěděli, zda je zde tak nebezpečno, nebo se jen nudí a jsme pro ně příjemné povyražení. Pár opravdu zvláštních týpků jsme viděli, byli něčím „sjetí“, jen betel to nebyl. Bylo tam obrovské tržiště, ale moc věcí tam neměli. Nejvíce samozřejmě betel a sladké brambory, rajčata a nějaké zelenina, ale je to drahé skoro i pro nás a kde na to berou místní, to opravdu nevím.
Ženy zde háčkují různobarevné tašky, takové „veselé“, které se zde nosí pověšené za čelo vzadu na zádech a je neuvěřitelné, kolik toho unesou, jak nákupu, tak dětí či selat, ale to už jsem psala, je to stejné jako v Papui. Dost lidí nás zdravilo, usmívalo se a tak mě to opravdu nebezpečné nepřipadalo. Ale kdo ví.
S řidičem jsme plánovali trasu na zítra a dohadovali cenu. Zlevnili nám i nocleh a můžeme si vařit. Uvítali jsme to, náš hostitel, jak jsme se přesvědčili, umí jen tousty.
