NOVÁ GUINEA

15. 9. – čtvrtek - pokračování
Při cestě zpět hned další problém, ve vesnici s hliněnými maskami. Vystoupení bylo pěkné, v prostředí kde žijí je to jiné, než asi zítra na festivalu. Cena byla dohodnuta a opět chtěli víc, prý pro šéfa. Sjednaná cena tu zde opravdu moc neplatí, prostě zkouší to. Náš „boss „ i řidič byli rozladění a už s námi nechtěli jet ani na druhý „kopec“, jak jsme se předem dohodli, že je tam špatná cesta, ale ta byla určitě i při plánování.
Nakonec jsme tam zahnuli, ale zas došel benzín (který jsme platili před cestou). Cesta byla skutečně špatná a tak jsme se vydali kousek pěšky. Nebyl to ale dobrý nápad, chlap s mačetou chtěl za průchod po cestě kolem jeho domu opět peníze (za každého), no alespoň to řekl předem. Tak jsme se obrátili. A zase chtěl řidič další peníze na benzín, dostal míň a byl protivný. Doma jsme uvařili neznámou zeleninu, takové zelené listy s kuřetem a bylo to moc dobré a tak v rámci „urovnání“ vztahů s naším „bossem“ Seimonem, pozvali jsme ho na oběd. Celý roztál a tvářil se mnohem lépe. Ještě šel s námi a s dalšími na nákup, tedy bez řidiče, který nám původně slíbil péči až do pondělí, ale už se vypařil a už jsme jej nikdy neviděli.
Nakoupili jsme jídlo a dárky, až do pondělí mají zavřeno. Šli jsme také koupit vstupenky na festival a připojit se na internet (vyšlo to).
Večer mě manžel nechal vyházet obsah všech zavazadel, potřeboval baterku. Po marné snaze jsem rezignovala a řekla, ať si najde svou (tu neměl už asi 2 dny), no a po chvíli přišel s mojí. Už ztratil můj pytlíček na sluneční brýle, zabouchl klíče v pokoji a zde nemají náhradní a tak musel oknem, občas, tedy spíše často, Nemá klíče od kufru (má je uvnitř), no prostě je to s ním veselé, ale i takovéto zážitky k cestování patří.