ČlánkyNOVÁ GUINEA
22. 9. – čtvrtek - pokračování
Při cestě tam i zpět jsme museli překonat nepředstavitelný přechod přes vodu. Japonci ostrov bombardovali a tak jim udělali ostrovy dva a zřejmě od té doby je zde obří, ale už vykotlaný kmen, který má pevné pouze venkovní části, ale ty jsou strašně úzké a tak přejít na druhou stranu bylo opravdu složité.
Voda pod kládou byla sice čistá, ale byli tam strašně velcí ježci, s bodlinami alespoň 40 cm (já si tedy myslím, i když vím, že voda zvětšuje). To jsem ještě neviděla, na toho stoupnout, tak je bodlina nejmíň u kolene.
To by asi bylo po dovolené. Místní děti mi při přechodu klády strašně fandily, asi nevěřily, že to zvládnu. Znovu a znovu žasnu, jak málo stačí zdejším lidem k životu a jak vypadají spokojeně a radostně a jsou až neuvěřitelně přátelští.
Večer jsme měli tuňáka, kterého jsme si koupili při přistání v Auki. Byl to tuňák žlutoploutvý, který, jak jsem se dozvěděla později, je jeden z nejohroženějších druhů.
Ale jiné neměli. Opět jsme se bavili pro nás nepochopitelnou mentalitou zdejších lidí. Při plánování dalšího programu jsme se ptali „dědečka“ – Thomase, kam bychom mohli jet. Na druhý konec ostrova, je tam festival. A co tam uvidíme – mladé lidi.
A co dělají – no teď už nic, už to skončilo. A takovéto odpovědi jsme dostávali každý den. Jeli jsme na výlet, nám se zdá, že bude pršet. Ptali jsme se, nebude pršet?
Ne, určitě nebude a jde pro deštníky.
