ČlánkyNOVÁ GUINEA
24. 9. sobota - pokračování
Tak zase změna, jedem zítra, prý pojede loď, i pohřeb bude zítra. Tak ještě jedna noc kvílení. Tady se stále vše mění, na nic není spolehnutí. Měli jsme dohodnuty tanečky v původním oblečení – muži zvlášť i ženy zvlášť.
Muži nás jako „přepadli“ a protože jsem se ani neškubla, s čímž nepočítali, tak mě opravdu praštili něčím dřevěným a ještě šlápli na nohu. Strašně jsem se naštvala a česky jsem se poslala někam. Vystoupení bylo ale pěkné (asi 19 mužů tančilo, zpívalo i hrálo) a byli oblečeni pouze do „ekologických oděvů“, na rozdíl od ženské skupiny, která byla oblečena různě – od džínových sukní po různý jiný civil, jen liány po sobě, vzaly si čelenku z nějaké zeleně, bylo jich asi 7 a moc tomu nedaly. Zpívaly sice hezky, ale málo, měly být v tradičním oděvu a s představením mužů se to nedalo srovnat. Opět se potvrdilo, že tady všichni slíbí vše, skutečnost je však vždy jiná.
A ještě to byly ženy pokročilých ročníků, prý se mladé již nechtějí předvádět, křesťanství udělalo své a baptistické školy to dorazily. Tak si naši chlapci moc neužili, ale ani pro mne to nebyl žádný zážitek, džíny mám také a lián je zde plno a starší ročník jsem taky. Je to fakt škoda, co jsme zde viděli vystavené staré fotky, tak jejich oblečení bylo velmi zdobné, samá mušlička. Tak zase něco končí, a je to nenávratné.
Po návratu „domů“, ale Thomas zazářil, tedy jeho manželka. Předvedou nám výrobu mušlových náhrdelníků nejen původními nástroji, ale i v původním oblečení. Konalo se to ale v sousední vesnici, zde je smutek a tak se nesmí takovéto „taškařice“ předvádět.
A taky se nesmí lovit ryby a tak začínáme mít skoro hlad. Jen rýže, taro a olejovky v tomatě, ale teplé, brr.
