ČlánkyETIOPIE 2015
Úterý 7. 7. – kostely v Lalibele
Lalibela byla úžasná. Tedy kostely. Městečko samé je nezajímavé, hned vedle nepředstavitelných staveb jsou nuzné a špinavé chatrče, občas prostřídané divnými obchůdky s ledasčím.
Najali jsme si místního průvodce, aby nás provedl po zdejších kostelech, kterých je požehnaně. Všechny zdejší kostely jsou stavěny ze shora, tudíž vysekány do kamene, jak už jsem psala. Jsou různého typu, monolitické, obsekané ze všech stran, tudíž volně stojící, semimonolitické, které se jednou či více stranami pojí k mateřské skále a kostely jeskynní, které jsou do skály vysekány tak, že jejich obvod je volný, ale střecha je součástí okolního masivu. Všechny tři druhy jsou neuvěřitelné a když jsme v muzeu viděli motyčku, kterou to kopali, tak věřím, že jim k tomu musel pomoci nějaký svatý, lidská ruka to snad ani nemohla udělat.
Největší je monolitický chrám Spasitele světa (Bet Madhane Alem), který je zasvěcen Kristovi. Vnitřek je opravdu veliký, prostor je rozdělen dvěma řadami sloupů. Některé vnější sloupy se zřítily a byly postaveny z kamenných kvádrů. V tomto největším kostele se ukrývá i sedmikilový kříž z ryzího zlata, který hlavní kněz vynáší na nedělní mši a žehná jím věřícím. Bohužel neděle nebyla. Chrám není zrovna nádherně zastřešen. UNESCO to celé přikrylo jakousi obří plachtou, kterou nesou železné vzpěry. Moc se mi to nelíbí, i když vím, že to je z důvodu zachování pro další generace nutné. I ostatní kostely jsou zastřešeny podobně.
Úzkou neosvětlenou asi 50 - ti metrovou chodbou (cesta do pekla) jsme se dostali na malé nádvoří, kde jsou další tři kostely Dům kříže (Bet Meskel), Dům panen (Bet Danaghel) a Dům Panny Marie (Bet Mariam), který je nejmenší. Uvnitř stojí stále zahalený čtyřhranný sloup, který nesmí žádný smrtelník vidět a když se na něm vyměňuje látka, je převlečena nová látka přes starou a ta se až poté odstraní.Podle pověsti je na něm zaznamenána minulost a budoucnost lidstva, tak kdo ví, co nás čeká, přečíst si to nemůžeme. Marie je nejvíc oblíbeným patronem v Etiopii a spolu se sv. Jiřím se objevuje snad v každém kostele.
Další kostel je Dům Michaela (Bet Mikael), který je rozdělen do dvou částí. Jedna je Golgota a druhá je hora Sinaj. Do místnosti Golgoty (místo ukřižování Ježíše) nesmí ženy, ale muži zde mohou vidět čtyři hluboké reliéfy apoštolů. Nevím, neviděla jsem. Zbytek apoštolů je v zadní části Golgoty a tam má přístup jen hlavní kněz. Je to totiž posvátné místo hrobu samotného Lalibely. Asi nejznámější a nejfotografovanější kostel je sv. Jiří, jehož půdorys má tvar masivního kříže. Kostel symbolizuje Noemovu archu a jeden nedotesaný roh okolního prostoru horu Ararat, na které archa po potopě světa přistála. Vnitřní prostor je velmi jednoduchý, jako všechny kostely zde. Obsahuje jen 2 truhly, ve kterých si dělníci ve 12. století uschovávali nářadí. Tento kostel, jako jediný, není chráněn plachtou a tak se dá krásně fotografovat, což jsme samozřejmě využili. Opravdu je to neuvěřitelné, jak se dá takováto stavba tesat ze shora a být tak přesná. Kostelů jsme si opravdu užili, byla to ale nádhera.
Zítra jedeme zpět do Addis Abeby a pak již cestujeme na jih.
