ČlánkyETIOPIE 2015
Sobota 11. 7. dopoledne – návštěva v Chencha
Po ránu bylo milé překvapení, Honza nám zapomněl říct, že tu spíme ještě jednou, my jsme se ráno přihnali na snídani se všemi zavazadly. Rádi jsme je odnesli zpět. Alespoň nevyjdeme ze cviku. Rozbalování a zabalování zavazadel máme nacvičené.
Odjeli jsme za domorodci (etnikum Dorze), kteří si staví domečky z bambusu, ze kterého mají i střechu. Vypadají jako velké včelí úly a některé jsou až sto let staré. Vesnice Chencha je vysoko v horách, jede se blízko jezer Abaja a Chamo, na které jsou krásné výhledy při stoupání. Místní lidé nejedí indžaru, jako všude jinde v Etiopii, ale připravují si z dužiny falešného banánovníku kvašené těsto kočo, které nechají zabalené asi 3 měsíce v zemi, pak si odebírají, co potřebují. Zbytek opět zabalí do banánového listu a uschovají. Taky nám to předvedli, byli jsme totiž opět v "živé" vesnici, kde má Miki známé a ne v nějakém skanzenu pro turisty. Falešný banánovník je dost vysoký. Listy má tvarově stejné, ale nikdy nemá banány. Listy jsou pro zvířata, dužina se nastrouhá škrabkou z bambusu, zabalí do banánového listu a dá do země. Ze zbytků po nastrouhání dělají provazy, vše se spotřebuje.
Pro nás vyndala jedna žena, která placky pro dům vždy připravuje, již potřebně zkvašené těsto, mnohokráte ho nasekala spíš mačetou než nožem, zalévala to pak vodou a zpracovala na potřebnou konzistenci. Uplácala placku, zabalila do banánového listu a předala jiné "pekařce", která to pekla pomalu na ohni na plechu. Když se list banánu upekl a rozpadl, obrátila placku na druhou stranu a když se seškvařil i ten, nechala ještě chvilku dopéct. Jí se to s ostrou omáčkou ze zázvoru, čili, česneku a soli, kterou taky připravila zase jiná žena pro nás. Jí se to ale i s medem, ale to se omluvily, med došel. No já to jedla bez omáčky. Jedí to tu všechno strašně pálivé a prý i děti. Ale asi větší, malé asi s medem, ale nevím. Chutná to trochu jako suchý bramborák, ale jíst se to dá. Oni to jedí 3 x denně.
Taky pěkně tkají a jsou tím vyhlášení po celé Etiopii. Teď budou i po Česku a Thajsku, koupili jsme totiž s Honzou jejich výrobky. Pobýt zde byl taky zážitek, tedy nejen kulinářský, ale např. i tím, jak si zde děti hrají, když zrovna nepracují. Umí honit železnou obruč, dělají si vrtulky z bambusu, které se točí tím rychleji, čím rychleji běží. Holčičky si zas natrhají takové listí, svážou do koule a s tím si kopou, ale ne proti sobě, každá sama a snaží se „balónek“ udržet co nejdéle ve vzduchu. Bylo pěkné je vidět taky při zábavě a ne jen dřít.
