ČlánkyETIOPIE 2015
Ráno jsme se rozloučili s pěkným ubytováním a dobrou stravou v hotelu Forty Springs v Arba Minchu a vyjeli jsme za kmenem Konso ve stejnojmenné oblasti, která byla také zapsána do seznamu UNESCO.
Konsové jsou proslulí svými terasovitými políčky, která se předávají z generace na generaci. Pěstují kukuřici, cukrovou třtinu a jiné plodiny a taky halucinogenní čat. Vesnice Konsu, kterou jsme navštívili, měla zajímavý nejen půdorys, ale i celé uspořádání. Nejvýš je položená stará část, která je obehnána kruhovou kamennou hradbou. Má několik vchodů. Moc zajímavé jsou i vchody ke každému domečku. Jsou to dřevěné kůly, někdy ozdobené ještě nějakou lebkou a večer se zahrazují dřevem, aby tam nikdo nemohl, hlavně hyeny. Před domečkem má totiž každý malý dvorek, kde jsou zvířata, které někdy mají, jak říká Bohouš , "čiken haus" neboli kurník, či " koza haus" neboli chlév. No a když se vesnice rozrostla, udělal se další kruh, do něhož se postavila další stavení a pak ještě jeden.
Každá tato část vesnice má své tzv. komunitní domy, před kterými se schází v případě potřeby celá příslušná část vesnice, vynášejí se zde soudy, v případě, kdy se nic neděje, si tu hrají děti. V domech na takových "hambalkách" spí místní chlapci, kteří mají za úkol hlídat vesnici. A ještě nesmím zapomenout na obří balvan, který je před tímto domem a chlapec, který se chce ženit, musí tento asi 40kg vážící kámen přehodit přes hlavu. No Bohouš ho zvedl, na ženění to není, ale Honza by mohl – přehodil.
Vynechali jsme audienci u krále Konsů, i když jsme jeli kolem. Jeho usedlost je skrytá v lese na obrovském pozemku, který mu patří. Je to taková turistická atrakce, být na audienci u krále za 100 Birů. To opravdu nemusíme, tím se "chlubí " každý, kdo tuto oblast navštívil. Je-li doma, král přivítá za stovku každého a nechá se s ním vyfotit. Neměli jsme moc času a ani po takovéto poctě netoužíme, když je to tak "ptofláknuté". I když je to prý velmi vzdělaný muž, studoval v Addisu stavební inženýrství, jeho otec však velmi brzy zemřel (bylo mu 60 , ale dědečkovi 114), tak se musel vrátit a ujmout se “úřadu“.
Konsové jsou známí mumifikací svých králů a pohřebními sochami waka, které se nacházejí někdy uprostřed políček. Jsou většinou chráněni plechovou stříškou. Ty jsme viděli na cestě z NY zpět do Konsa. Při cestě z Konsa do Jinky jsme zastavili ve vesnici Affaide, kde na pozemku jednoho člověka, je svezeno několik těchto dřevěných soch, které jsou staré až 150 let. Vedle nich je přístřešek pro hlídače, což je jediná možnost, aby je uchránili. Stávaly se totiž velmi často kořistí překupníků, prý hlavně z Belgie. To věřím, jsou velmi zajímavé a lidé se pro prachy neštítí ničeho.
