ČlánkyETIOPIE 2015
Středa 15. 7. – u náčelníka kmene Hamarů
Je za námi další den. Samozřejmě jsme se přestěhovali, tam se opravdu zůstat nedalo. Nemáme žádný luxus, ale nemáme taky pocit špíny, prostě to jde.
Ráno jsme jeli strašnou dobu asi 60 km po prašné cestě plné výmolů do oblasti kmene Karo. No trvalo nám to minimálně 3 hodiny. Ve vesnici Kolcho (Kolčo) žijí v podobných kulatých chatrčích, nosí ještě kožené oděvy, no prostě opět „zpět k lovcům mamutů“, ale pastva pro oči to je. Vesnice leží na krásném útesu s výhledem na řeku Omo. Obyvatelé samozřejmě chtějí za focení peníze, je to totiž vesnice turisty hojně navštěvovaná a tak z toho žijí. Já už byla z těch žebrajících dětí a stálého dohadování dost znechucená a byla jsem ráda, že jedeme domů.
K večeru se opět nálada zlepšila. Jeli jsme k náčelníkovi několika vesnic kmene Hamarů, opět Mikiho známého a bylo to skvělé. Nikdo tam nebyl, ani ženy ani děti, ty pracují na poli. Byl tam jen náčelník a jeho soused a úplně to stačilo. Pozval nás k sobě i do domu prvé manželky, do domu druhé manželky jsme jen nakoukli. Byla to krásná čistá vesnice, upravená a náčelník je takový starý pán (asi jako já, ale myslím, že vypadám zachovaleji). Byl moc příjemný, fotografovat jsme mohli, co jsme chtěli a ještě se mu líbila moje blonďatá hlava. Samozřejmě jsme mu něco dali, jsou opravdu chudí a taky láhev od vody, což je pro zdejší majetek. Mně to bylo hloupé, tak jsem se zeptala Mikiho, jestli mu můžu dát i plnou lahev a to byla radost, dostal dvě a hned řekl, že je dá manželkám. Holt to byl opravdový gentleman. Miki mi moc za nápad děkoval. On je to ale opravdu problém. Zvyknou si na lepší vodu a budou ještě chudší, protože ji budou chtít pít. Ale to mě asi nepatří soudit, udělala jsem mu radost, on nám svou přívětivostí taky a byla pohoda.