Jenže než jsme se vydali na první vyjížďku lodí, čekalo nás ubytování, zabydlení včetně kuchyně a hlavně odpočinek po cestě. Potom jdeme všichni na obhlídku kempu, uvidět, co se tady za ty dva roky změnilo, nebo co je nového. Ale po prohlídce jsme na sebe jen divně koukali, protože, výsledek nebyl tak uspokojivý. Kemp vypadal úplně jinak než předtím, ale hlavně jinak než na prospektech. Polovina chatek byla neobyvatelná kvůli různým závadám, nebo poškození, přístupové cesty samá díra a ve společenské místnosti rozbité zařízení a nehrající televize. No nic, řekli jsme si, jsme tu za jiným účelem. Ubytování v naší chatce ještě ušlo a na návštěvu společenské místnosti stejně nebude čas. Ještě, že nás přivítalo toho dne krásné slunečné počasí s modrou oblohou, která tady byla, jak nás správce informoval celý turnus před námi. Co si tedy přát víc. Další překvapení nás ale čekalo v přístavišti, ze kterého vyplouváme na naše výpravy. Byl pro neshody s majitelem pozemku přesunut asi o 600m dál po vodě, ale o 5 Km dál po silnici než se k němu dojelo. Loď nám byla přidělena sice krásná, lehká hliníková, prý nepotopitelná. Měla ale jednu nevýhodu. Nehodila se na moře, ale tak někam k nám na rybník. Svou konstrukcí nebyla stavěna na rozrážení vln a při silném větru se stávala takřka neovladatelnou. Ale co naděláte, jiná nebyla a tak jsme se s tímto handicapem potýkali celou dobu. Protože, počasí nám ukázalo svou vlídnou tvář jen první den a potom už zkoušelo naši výdrž a trpělivost. Neustálé přeháňky a měnící se vítr každou hodinu, nám předvádělo každý den. Stalo se tedy rituálem, neustálé vylévání vody z lodi nejen ráno, ale také během dne. Zpátky do chatky jsme se tak vraceli, i přes nepromokavé oblečení, dost mokří, ale také prokřehlý, protože teplota klesala razantně dolů. Ale teplá sprcha a nějaký ten horký nápoj, nás z toho počátečního zklamání vyléčil. Čekáme tedy na dny příští, jestli se situace změní k lepšímu.