Je druh plodové zeleniny z čeledi tykvovitých (podobně jako okurka nebo dýně), přestože mnoho lidí ho pro jeho sladkost mylně považuje za ovoce. Dělí se na větší melouny vodní (které mají typicky červenou dužinu s velkým množství semínek) a menší melouny cukrové (ty jsou spíše žluto – oranžové). Původně pochází z oblastí subtropické Afriky, je ale známo, že už v době přibližně před 4000 lety byl pěstován v Persii (dnešní Írán), odkud se rozšířil přes východní Indii dále do Evropy (například do Francie se dostal až v 15. Století). Tyto rostliny se mohou pěstovat i u nás, avšak pouze v teplých oblastech (třeba na jižní Moravě). Nesnáší však kolísaní teplot, dlouhé deště a silné větry, proto se jim daří více ve sklenících. Nejhojnější jejich produkce je v jižní Evropě, odkud se k nám také dovážejí. Melouny jsou tvořeny z 90 – 95 % z vody, 100 gramů obsahuje přibližně 110 kJ (cukrový má energetickou hodnotu o něco větší, jelikož má více sacharidů), žádný tuk, nepatrně bílkovin, v semenech dostatek vlákniny a samozřejmě již zmíněný cukr (fruktózu nebo sacharózu). Z vitamínů v nich najdeme provitamín A, skupinu B a vitamín C, dále kyseliny citrónovou, jablečnou a listovou (prospěšnou pro pleť i mozek). Minerály zastupuje hlavně draslík, také železo, mangan a trocha vápníku. Tato zelenina nemá příliš velkou výživnou hodnotu, proto se uplatňuje v různých redukčních dietách a zejména v lidovém léčitelství jako močopudný prostředek, při ledvinových potížích (například při kamenech), dále má úspěch v léčení dny, artritidy, rovněž vysokého krevního tlaku, celkové stimulaci krevního oběhu a ozdravování krve, i při uklidňování organismu. Díky svému již zmíněnému velkému obsahu vody a vlákniny v semínkách pomáhá i proti zácpě a stabilizuje poměr soli a vody v těle. Nesmíme opomenout ani její antioxidační působení (mimo jiné chrání tělesné buňky a zpomaluje jejich stárnutí, snižuje riziko vzniku srdečně – cévních chorob a má údajně i protirakovinné účinky). Dále je prospěšná při kožních potížích (vyplavuje toxiny z těla). Šťáva z melounu se používá úspěšně proti horečce. Při zánětu žlučníku má prý zase příznivý vliv odvar z čistě opraných a pokrájených melounových jadérek, který pijeme přeceděný denně po malých doušcích. Jinak ovšem mají semínka u osob s problematickým trávením spíše negativní vliv, proto se (poprvé ve Francii) podařilo vyšlechtit melouny bez semen. Jejich pěstování se úspěšně rozšiřuje. Plody mají své uplatnění i v kosmetickém průmyslu. Můžeme si z nich připravit domácí pleťovou masku: dužinu nakrájíme na kousíčky, smícháme se lžící tvarohu a ovesných vloček, naneseme na obličej a necháme působit 15 minut. Poté omyjeme vlažnou vodou. Pokožku lze osvěžit také samotnou melounovou drtí (okapanou), která jí dodá potřebnou hydrataci. Nejčastěji melouny konzumujeme v čerstvém stavu – největší regenerační účinek mají chlazené. Setkáváme se také s tím, že se kombinují s různými alkoholickými nápoji (nejvíce s vínem, ale i s vodkou nebo rumem) v podobě různorodých bowlí nebo koktejlů či prostě jen na jejich doplnění a ozdobu. Zralý meloun poznáme podle dunivého zvuku, který vydává, jestliže na něj poklepeme. Ale jistě znáte italské přísloví, které praví, že „do melounů a žen nevidíš“, takže nikdy nemůžeme s určitostí vědět, jak bude vypadat uvnitř. V každém případě platí, že v létě melouny zajisté oceníme a to nejen, když je horko. Jsou chutné, ale i zdravé – to mějme na paměti především.