Proč jste si vybral právě chirurgii ve spojení s urologií jako obory, v nichž chcete pomáhat nemocným?

Urologie mě zajímala už za doby studií. Po promoci jsem dostal příležitost pracovat na chirurgii pod vedením profesora Michka, který mne přivedl ke koloproktlogii tj. chirugii tlustého střeva, konečníku a řitního otvoru. V té době v jeho týmu pracoval i urolog s univerzálním a zcela vyjímečným chirurgickým nadáním docent Mráz. Ten mne postupně zasvětil i do urologické problematiky. Pod jeho vedením jsem velmi záhy pochopil, že k tomu, abych mohl co nejlépe operovat nebo jinak léčit poruchy močových orgánů se neobejdu bez širokých znalostí z oblasti celého dna pánevního tj. i vyměšování stolice a naopak. Spojení chirurgie – resp. jejího podoboru koloproktologie a urologie se ukázalo pro mne příjemnou nutností.

Mohl byste ve stručnosti říci, jaká onemocnění léčíte a na která z nich se specializujete?

Zabývám se celou oblastí urologie a koloproktologie, avšak zvláště mě zajímají poruchy močení a vyměšování stolice - a to jak ve smyslu neudržení tzn. inkontinence, tak ve smyslu opačném tj. nemožnosti se vymočit či obtíží se zácpou.

Za mnohými z těchto obtíží se skrývají onemocnění prostaty, močové trubice močového měchýře, konečníku (hemoroidy, trhlina konečníku, záněty konečníku), jejich chirurgické řešení je mým „denním chlebem“. Pro poruchy funkce způsobené špatnými návyky, pak mám speciální metody cvičení založené na principu zpětné vazby – tzv. Biofeedback, kterými je možné poruchy konzervativně odstranit nebo alespoň pacienta lépe připravit k operačnímu řešení – rekonstrukci struktur dna pánevního, které též provádím.

Zabývám se též léčením močových kamenů, operacemi nádorů jak na močovém traktu tak na tlustém střevu a konečníku včetně operací zachovávajících svěrače bez nutnosti trvalého střevního vývodu. Mým samozřejmým zájmem vycházejícím ze studia orgánů malé pánve jsou i poruchy
mužských pohlavních orgánů.

Jako člen týmu Spinální jednotky naší nemocnice se podílím na péči o pacienty s úrazovým postižením míchy tj. „vozíčkáře“, kteří ve velkém procentu trpí právě poruchami močení, vyměšování stolice a poruchami funkce pohlavních orgánů.

Je péče o vozíčkáře něčím specifická – a čím?

Specifičnost péče o vozíčkáře spočívá ve statistickém faktu, že 80% vozíčkářů předčasně umírá na urologické komplikace, pokud nejsou léčeni a sledováni odpovídajícím způsobem. I přes zvýšenou pozornost, která je vozíčkářům věnována zejména v posledních letech, je ještě stále mnoho z nich ošetřováno, jak po stránce vylučování moče, tak po stránce vyměšování stolice nevhodně. V některých případech vinou samotných vozíčkářů, kteří, ač poučení, nevyhledají odborné pracoviště. Na druhé straně je patná nedostatečná návaznost péče spinálních jednotek a rehabilitačních ústavů na péči v domácím prostředí.

Každý vozíčkář vyžaduje pravidelnou a individuální péči specializovaného neurourologického pracoviště, které je při většině spinálních jednotek. To jediné je schopno na podkladě speciálního tzv. videourodynamického vyšetření vyhodnoceného zkušeným lékařem stanovit typ poruchy a nastavit terapii „šitou na míru“ každému nemocnému a to nejen podle výsledku vyšetření, ale i podle podmínek, ve kterých pacient žije a jeho fysických schopností. Výsledkem terapie by měla být nejen ochrana před poškozováním močových orgánů, ale i dosažení přijatelné úrovně kontroly odchodu moče a stolice, s konečným cílem zlepšení kvality života.

Dá se vypozorovat nárůst a naopak pokles určitých onemocnění ve Vašem oboru?

Narůstá výskyt karcinomu prostaty, který v důsledku záchytu v časných stádiích i častěji radikálně řešíme. Nepochybně narůstá výskyt kolorektálního karcinomu. U obou onemocnění se na tom podílí jak působení zevních faktorů, tak pokrok v diagnostice a tím vyšší záchyt onemocnění zejména ve stádiích umožňujících vyléčení pacienta.

Používáte při operačních úkonech také robotnického systému nebo jiných progresivních způsobů?

Robotický systém považuji za skutečný pokrok a průlom v operační technice. Sdružuje v sobě výhody laparoskopie a otevřené chirurgie. Zejména ve špatně přístupné oblasti malé pánve bude přínosem obrovským. Otázkou je, zda si naše společnost může dovolit tuto finančně náročnou techniku zavést do standardního užití. Robotiký systém zatím k dispozici nemám.

Snažím se v operačním řešení využívat syntetických, tělem dobře snášených materiálů,
které užívám na podporu tkání podílejících se na zadržování moče a stolice.

Pokrokové řešení však nemusí být v chirurgii pouze ve způsobu operován či využití pokrokových materiálů. Neméně důležité je stanovení správného chirurgického výkonu ve správný okamžik – tzv. indikace výkonu. V tomto směru se snažím uplatňovat velmi širokou škálu v mnohém originálních vyšetřovacích metod, pomocí nichž se snažím stanovit přesně o jakou poruchu se jedná. U funkčních poruch není na prvním místě chirurgické řešení. To naopak může nadělat mnoho škod. Teprve po odstranění špatných pohybových návyků - poruch funkce, jsou správné podmínky pro chirurgickou nápravu stavu s dlouhodobě lepším výsledkem.

Některé úkony jsou pro pacienta traumatizující a velmi náročné na psychické zvládnutí. Je ve Vaší nemocnici prostor pro to, aby se nemocným dostávalo jak péče lékařské, tak odborníků psychologů a psychiatrů? Musí si o ně pacient sám požádat, nebo jsou přirozenou součástí léčby?

Každý lékař psychoterapeuticky působí na svého pacienta, avšak je pravda, že se někdy bez pomoci zkušeného psychologa či psychiatra neobejde. V naší nemocnici pracuje tým velmi zkušených odborníků v této oblasti, pacient má možnost o konzultaci s nimi požádat, avšak zpravidla tuto konsultaci indikuje ošetřující lékař. U některých onemocnění/úrazů přichází psycholog/psychiatr aktivně sám a pacienta přebírá do systematické kontinuální péče po dobu celé hospitalizace, případně indikuje i zařizuje péči následnou.

Je možné ubytovat s pacientem i osobu blízkou nemocnému?

Tuto možnost zatím náš ústav neposkytuje.