Žláz vylučujících hormony (endokrinní žlázy - žlázy s vnitřní sekrecí). Patří sem hypofýza (obsolentní a neužívaný český název je podvěsek mozkový), nadledviny (které tvoří vlastně dvě endokrinní žlázy - kůra nedledvina dřeň nadledvin), štítná žláza, příštitná tělíska (paratyreoidea), Langerhansovy ostrůvky pankreatu a pohlavní žlázy. Nověji však bylo prokázáno, že buňky, které produkují a vylučují nejrůznější hormonálně aktivní látky, jsou rozmístěny prakticky ve všech orgánech, označují se jako buňky neuroendokrinního (difuzního endokrinního) systému.

Endokrinní systém (systém žláz s vnitřní sekrecí a neuroendokrinních buněk) je integrální součástí regulace vnitřního prostředí organizmu za různých podmínek včetně změn přívodu potravy, působení negativních zevních vlivů (stresové stavy jako úrazy, různé infekce atd.) v úzké spolupráci se systémem nervovým a imunitním. Endokrinní systém může být postižen různými chorobnými procesy, které vedou ke zvýšené nebo snížené funkci jeho jednotlivých částí. To vyvolává různě závažné celkové choroby.

Struma byla v minulosti nejčastější chorobou štítné žlázy a je u nás dosud častým onemocněním. S úpravou nedostatku jodu se její výskyt postupně snižuje. V současné době jsou u nás nejčastějšími chorobami štítné žlázy ty, které jsou projevem autoimunitní reakce (při autoimunitních procesech dochází k chybným reakcím organizmu vůči vlastním tkáním a orgánům - v tomto případě vůči štítné žláze), které vedou k poruše její funkce, eventuelně k jejímu růstu. Méně časté, ale závažné jsou nádory štítné žlázy. Existují i vrozené poruchy a celá řada dalších chorobných procesů postihujících štítnou žlázu.

Poruchy růstu patří k nejzávažnějším problémům dětského věku - kde se nepovažuji za nejlepšího odborníka. Může je vyvolat celá řada závažných onemocnění postihujících oběhový systém, játra, ledviny atd. Jednou z příčin je primárně nedostatečná sekrece růstového hormonu nebo jeho snížená účinnost. Podávání růstového hormonu je základní léčbou právě u takto podmíněných poruch, jinak je nutné léčit základní chorobu srdce, ledvin atd. Častou příčinou poruchy růstu je u nás léčba hormony kůry nadledvin (prednison atd.), která je běžná u celé řady nemocí dětského věku. Poruchy růstu jsou často spojeny i s diabetem a s onemocněním ostatních žláz s vnitřní sekrecí (štítná žláza, nadledviny atd.).

Nemoci štítné žlázy představují různé chorobné stavy s nejrůznějšími zdravotními důsledky. Kromě obecných zásad "zdravého způsobu života" jako je přiměřený tělesný pohyb, racionální výživa, úprava celkové životosprávy ve smyslu vyloučení nadměrné fyzické i psychické zátěže neexistují obecné zásady platné pro všechny choroby štítné žlázy. Úpravu životosprávy je proto nutno vždy konzultovat s ošetřujícím lékařem, protože to, co může některým osobám s chorobami štítné žlázy prospívat, může v jiném případě škodit.

Podobně jako u pravidel obecné životosprávy jsou značné rozdíly užitečnosti nebo škodlivosti podávání jodu. Nadbytek jodu může zhoršit průběh choroby při zvýšené činnosti štítné žlázy a při chronických autoimunitních zánětech. Jod v množství, které je dostatečné pro správnou funkci normální štítné žlázy obsahuje jodovaná sůl, z potravin mořské produkty. Řasy - kelp obsahují vysoké množství jodu a mohly by působit nepříznivě. I zde platí, že o eventuelně zvýšeném přívodu jodu by se měl každý předem poradit s ošetřujícím lékařem. Totéž platí i o jogovém cviku "svíčka".

Choroby štítné žlázy jsou spojeny s celou řadou příznaků, z nichž žádný není jednoznačně typický. Mohou se vyskytnout lokální problémy na krku (bolestivost, tlak při polykání, změny hlasu) i celkových. Celkové příznaky závisejí na tom, zda onemocnění je spojeno s poruchou funkce. Při zvýšené činnosti je sklon k nervozitě a nespavosti, pocitům horka, pocení, bušení srdce, průjmům, k poklesu hmotnosti a někdy k očním potížím (pálení, slzení nebo poruchy vidění). Při snížené činnosti je typická únava, spavost, zimomřivost, snížená psychická výkonnost, sklon k zácpě a mírnému růstu hmotnosti. Žádný z těchto jednotlivých příznaků není typický, ale kombinace několika z nich může vést k podezření na onemocnění štítné žlázy. V tom případě je nutno se obrátit na lékaře, který zajišťuje odborné vyšetření.

Základem je klinické vyšetření tzn. zhodnocení anamnézy (předchorobí) a nálezu při objektivním vyšetření u lékaře. Na tomto základě se provádějí pomocná vyšetření, která obvykle zahrnují stanovení hormonů štítné žlázy v krvi, vyšetření protilátek proti štítné žláze a ultrazvukové (sonografické) vyšetření krku. Na základě výsledků těchto vyšetření je někdy nutno provést řadu dalších doplňujících. K nim patří např. punkce štítné žlázy tenkou jehlou k odebrání vzorku na cytologické vyšetření. Všechny diagnostické postupy jsou dobře propracované, dlouholetou praxí ověřené a kromě bolesti při vpichu injekční jehly nepředstavují žádná další rizika.

Léčba nemocí štítné žlázy je ve většině případů úspěšná, pokud jde o vymizení nebo podstatné zmírnění potíží. U autoimunitních chorob - které jsou u nás tč. nejčastější příčinou - nelze v současné době základní poruchu odstranit. Naše léčba je však účinná z hlediska odstranění příznaků choroby. Větší trpělivost vyžaduje léčba očního postižení, která je obvykle dlouhodobá a komplexní, důležitou roli zde hraje zákaz kouření. Poměrně vzácné nádory štítné žlázy jsou léčitelné a ve většině případů vyléčitelné. Samozřejmě platí, že léčba je o to jednodušší a účinnější, o co dřívější je definitivní diagnoza poruchy, která umožní včasné zahájení léčby.

Řada onemocnění může ovlivňovat stav štítné žlázy a naopak. Z toho vyplývá, že jejich léčba může ovlivňovat - příznivě i nepříznivě - řadu jejích chorob. Navíc některé léky běžně používané z jiných důvodů mohou stav štítné žlázy výrazně ovlivnit. Kromě již zmíněného nadbytku jodu jsou to léky ovlivňující imunitní systém, některé léky používané v psychiatrii atd. V těchto případech je vždy nutné, aby odborníci, kteří léčí jednotlivé choroby se vzájemně informovali o společném léčebném postupu.

Termíny záleží na druhu onemocnění a na současném průběhu, takže i při stejné chorobě (např. při zvýšené činnosti štítné žlázy) mohou termíny kontrol kolísat v rozmezí 2 týdnů až 6 měsíců. To určuje ošetřující lékař. Kromě toho jsou někdy nutné mimořádné kontroly při náhlé nepředvídané změně, o kterých se nemocný dohodne s ošetřujícím lékařem.

Většina nemocí štítné žlázy se vyskytuje podstatně častěji u žen než u mužů, poměr se obvykle uvádí 5 - 8:1. Příčiny nejsou bezpečně známy. Je ale nesporné, že vzhledem k častějšímu výskytu tvoří soubor nemocných s onemocněními štítné žlázy ve většině endokrinních ambulancí převážně ženy.

Je a není to pravda. Nejčastější celosvětovou příčinu nemocí štítné žlázy - nedostatek jodu - se v současné době celosvětově daří upravovat jeho zvýšeným přívodem pomocí jodované soli. Proto nemocí z nedostatku jodu celkově ubývá. Jinou otázkou jsou choroby štítné žlázy podmíněné autoimunitními mechanizmy. Těch u nás a ve většině vyspělých zemí nesporně přibývá. Je to dáno obecně se zvyšujícím trendem výskytu autoimunitních chorob v populaci, kde je navíc výrazná věková závislost - výskyt autoimunitních chorob štítné žlázy s věkem stoupá.

Vliv nukleární katastrofy v Černobylu je nesporný v okolí elektrárny a v přilehlých oblastech. Tam došlo k výraznému vzestupu výskytu rakoviny štítné žlázy i jejích dalších chorob.
Situace u nás je méně jasná. Radioaktivní mrak přes některá území ČR přešel dokonce dvakrát, bohužel nejsou k dispozici přesné údaje o stupni ozáření. Řada autorů uvádí do souvislosti nesporně stoupající výskyt rakoviny štítné žlázy k celkově zvýšenému radiačnímu pozadí, na kterém se ovšem podílejí i předchozí nukleární pokusy.

Domnívám se, že v současné době nepříznivý vliv černobylské katastrofy nelze u nás rozhodně vyloučit, ale ani bezpečně prokázat.

Většina chorob štítné žlázy je v současné době autoimunitního původu. Aktivita autoimunitních procesů je nesporně ovlivněna nejrůznějšími stresovými vlivy, ke kterým patří nejrůznější psychické stresy. Je běžnou zkušeností, že klinické projevy zvýšené činnosti štítné žlázy se často objeví po akutním psychickém stresu. Chronické exhaustivní stresy mohou vést k manifestaci skrytého nádorového onemocnění.
Jaké nové poznatky nebo metody v diagnostice a léčbě byly v poslední době zaznamenány?
Systém diagnostiky a léčby nemocí štítné žlázy zaznamenal výrazné pokroky v posledních desetiletích. Moderní metody umožňují přesnou a spolehlivou diagnozu poruch funkce, umožní průkaz autoimunitního původu a diagnozy nádorů štítné žlázy. Zásadní změnu přineslo vyšetřování ultrazvukem (sonografie). V léčbě se uplatňují konzervativní postupy -podávání léků, chirurgické přístupy a léčba radiojodem. V poslední době nedošlo k revolučním změnám, ale výrazně se upřesňují jednotlivé kroky diagnostiky a léčby, takže nesporně stoupá celková efektivita.

Záleží samozřejmě na tom, s jakým zahraničím se chceme srovnávat. Ve většině tzv. rozvojových zemích světa je úroveň péče nesporně nižší. Srovnání evropských zemí vyznívá pro nás nesporně příznivě - úroveň je plně srovnatelná, ačkoliv vynakládané prostředky jsou tam podstatně vyšší. Ještě více to platí o USA, tam navíc existují značné rozdíly v kvalitě péče mezi jednotlivými oblastmi a zdravotnickými zařízeními.

Přesné údaje se mění - narůstají rok od roku. Průměrná zátěž jednotlivých lékařů závisí mj.na tom, jak je časově vytížen ambulatním provozem a výzkumnými úkoly (podstatnou část činnosti ústavu tvoří řešení různých výzkumných úkolů). Obecně nelze uvést jednotný počet pacientů pro všechny lékaře, domnívám se, že počet pacientů (nověji se jim říká klienti) by neměl při běžné ambulanci přesáhnout 20 - 25 osob (záleží rovněž na tom, jaký druh pacietnů se u daného lékaře vzhledem k jeho odbornosti a zaměření soustřeďuje). Často je ale počet ošetřených podstatně vyšší. Zvyšující se počty výkonů, přesahujících běžné kapacity má samozřejmě negativní vliv i na pacienty - delší čekací doby.

Endokrinologická péče - jako všechny složky diagnostické a léčebné praxe - jsouv zásadě určovány nikoli aktuálním počtem nemocných v jednotlivých oborech, ale tím, jak zdravotní pojišťovny jsou ochotny tuto péči hradit. Endokrinologie jako obor má tu smůlu, že představy pojišťoven vycházejí z přístupu z padesátých let, kdy endokrinologie byla považována za obor, který neprávem zabírá místo, které náleží nervistické koncepci I. P. Pavlova. Takže ačkoliv počet endokrinních pacientů (z převahu - nejméně 80 % - tvoří onemocnění štítné žlázy), je srovnatelný s počtem diabetiků a projevuje se obdobná tendence narůstajícího výskytu je počet úvazků, které zdravotní pojišťovny jsou ochotny uzavírat, podstatně menší. Je proto pochopitelné, že řada endokrinologických pracovišť již překročila limity počtu pacientů, kteří jsou hrazeni a omezuje příjem dalších.

Protože Endokrinologický ústav zatím nezastavil příjem nových pacientů (ačkoli na to doplácí finančními penalizacemi za překročení limitů), neustále vzrůstá počet pacientů, kteří se u nás léčí. Nejde přitom zdaleka jenom o běžné případy, ale stále více se u nás soustřeďují osoby s kombinací různých chorob, s obtížemi při diagnostice a léčbě a s komplikacemi léčby. Tito "nadstandardní" nemocní dále zvyšují naše náklady. Osud ústavu je v současné době nejistý. Prosazují se tendence na tvorbu velkých zdravotnických celků ("univerzitní nemocnice") do kterých by se Endokrinologický ústav podobně jako další specializovaná pracoviště měl zapojit. Kdy a jak to proběhne a jaké to bude mít důsledky pro naší činnost a především pro kvalitní péči o neustále nerůstající počet našich nemocných v současné době asi umožňuje pouze pohled do křišťálové koule.

Vyplývá to asi z předchozích řádků. Péče o nemocné s chorobami štítné žlázy, jejichž výskyt neustále stoupá, bude vyžadovat pochopení osob a institucí, které budou o osudu zdravotnictví a tím i endokrinologie rozhodovat a zřejmě pevné nervy nás zdravotníků i nemocných.

Děkuji za rozhovor.

Dana Vondrášková