Měl jsem takovou naivní představu, že pro literaturu a tvorbu vůbec je potřeba poznat člověka co nejdůkladněji, a proto jsem volil mezi filosofií a jazyky a divadlem – a vyhrála medicína. Pro psychiatrii jsem se rozhodl v průběhu studia, určitě mě inspiroval profesor Vondráček, který byl nejen encykloped a polyhistor, ale především úžasný člověk – a když se k tomu přidá, že se narodil stejně jako já, 23. února, bylo to jasné, musel jsem volit psychiatrii… A nelituji toho! V tomto oboru je pořád nejméně „techniky“ a zbylo v něm hodně z původní medicíny, která s pacientem především hovořila a srovnávala.

Rozdíl je v tom, že na lůžku máte víc času, můžete pacienta sledovat celý den, v ambulanci jen po dobu, kdy sedí před vámi. Snažil jsem v Centru vytvářet pohodový pocit, jednak samotným prostředím, které je demedikalizované a mělo by připomínat přijemnou atmosférou, propojenou s obrazy a hudbou co nejvíce tak říkajíc normální svět a nedirektivním přístupem, kde se jen něco zakazuje a omezuje. Využíváme relaxační techniky, připravili jsme řadu relaxačních kazet, mimochodem nyní se chystá i DVD, a hlavně jsme zařadili do programu vedle nezbytných farmak akupunkturu.

S pojišťovnami máme smlouvu a ty platí psychiatrické vyšetření, pacient musí nyní platit regulační poplatek, protože když ho nezaplatí, nemůžeme ho vykázat. Zvlášť musí již deset let pacienti platit akupunkturu, tu pojišťovny nehradí. Snažíme se pacientům nabízet i další možnosti, třeba fototerapii či využití psychowalkmanu.

Stres provází člověka po celou dobu existence, jenomže to byl stres možná trochu jiný, když šlo o život. Pokud měl náš předchůdce jeskyni, chytil mamuta vykřesal a udržoval oheň, nebylo tolik stresujících nebezpečenství. Ale problém je, že se náš organismus neumí inovovat, stále vnímá stres jako nebezpečí fyzické a poplachové reakce, které se spouštějí jsou stejné, nehledě na to, jestli nás někdo ohrožuje nožem, a nebo nám nadává šéf. Vždycky se tělo brání uniformním způsobem. Proto se někteří lidé víc „opotřebovávají“..

Tuhle filosofii rád sdílím. Je však třeba přiznat, že někdy je stres skutečně nadprahový a tělo jej nezvládá a to se projeví všelijakými příznaky. Mám pocit , že v posledních letech se vliv stresu podílí na psychických problémech o mnoho procent více. Platí ovšem cosi o kovářovic kobyle, která chodí bosa… a já myslím, že můžeme dobře poradit druhým ale sobě těžko. Pro mne byl významným mezníkem okamžik, když jsme na dálnici havarovali a já se znovu probral k životu a řekl jsem si: ještě nebylo souzeno. Myslím, že se na svět dívám klidněji… Ale je nepochybné, že když nám síla ubývá a potřebujeme pomoc, není žádná ostuda požádat o ni odborníka. S autem také lidé jezdí do speciálních značkových servisů…

Podle toho, jak kdo odolává stresu, můžeme podle reakcí rozdělit lidstvo do tří skupin :

A. Jsou lidé obvykle agresivní, impulsivní, často rozčílení, hněviví, neustále spěchající, útoční, soupeřiví, připravení k útoku a naprogramovaní na vítězství. Jednají vždycky urgentně, excesivně, nedočkavě. Tito lidé jsou dále typičtí:

· intenzívní chutí dosáhnout často nepřesně definované cíle

· zabývají se mnoha nebo současně probíhajícími činnostmi současně

· mají neustálé obavy z nedostatku času

· vysoké požadavky na uznání a vzestup

· mohou být hostilní až vyloženě nepřátelští

· jsou vysoce motivovaní, ale snadno ztrácejí trpělivost

Fyziologicky se ve stresových situacích u nich zvyšuje krevní cirkulace asi 3 x, dokonce 7x , jestli zároveň kouří a vylučování hormonů je dokonce 40 x vyšší než u skupiny B.
Hlavními onemocněními u této skupiny jsou psychosomatické choroby kardiovaskulární a gastroduodenální ( IM či ulcus)

B. Tito lidé jsou vyrovnaní, klidní, schopní se přiměřeně postavit nesnázím i agresivitě. Je jich bohužel málo!

C. To jsou „nepraví kliďasové“, velice emotivní, avšak utajeně. Prožívají své nesnáze a trápení uzavřeně, ve svém nitru, nedávají najevo své emoce, umějí se „ovládat“, ať je potká cokoli. Jejich odpověď na stres je zvýšené vylučování kortikoidů a s ním související snížení imunoschopnosti organismu, díky únavě nadledvinek. Jsou to osoby náchylné k infekci, únavě a vyčerpání.

Je jich více, ale obvykle to jsou poruchy spánku, kdy člověk nemůže zabrat, i když je unavený, je podrážděný a bez příčiny vznětlivý, špatně se koncentruje, trpí stavy veliké únavy, má občas nepřekonatelnou chuť na sladké, trpí poruchami střevní motility a celou řadou tělesných potíží, které nemají organický podklad a samozřejmě stavy úzkosti, paniky a smutku.

To je těžká otázka a já si netroufám kategoricky hodnotit. Myslím, že každému člověku vyhovuje něco jiného, a proto se domnívám, že vhodného terapeuta je třeba vybírat i intuitivně. To přece platí ve všech oblastech, i u učitelů, kadeřnic a švadlen – je to zkrátka záležitost individuální a kdo vyhovuje mně, nemusí vyhovovat jinému.

Zvětšuje se počet lidí, kteří jsou tak říkajíc více opotřebovaní a u nichž se nadprahová zátěž promítá do života. To se projevuje úzkostmi, sociálními fobiemi, panikou či depresí, beze sporu těchto postižených přibývá a v našich ordinacích to vidíme zřetelně. Rozdíl je v tom, že lidé dnes pomoc vyhledávají aktivně a sami.

Stres je všechno, co na nás doléhá zvenčí i co se odehrává v nás. Náš organismus se hájí a vcelku za normálních okolností zvládá nevelké výchylky běžnými mechanismy, větší stresory však vychýlí homeostázu a při ohrožení, které náš mozkový analyzátor vnímá jako vážné se spouští časové anachronická poplachová reakce, kterou zajišťují starší etáže našeho mozku.

- mobilisuje se ADH ( antidiueretický hormon)

- renin – angiotenzin

- aldosteron a kortikoidy

- přesunuje se voda i elektrolyty

- stoupá hladina mastných kyselin a triglyceridů (souvisí s vyplavováním katecholaminů)

- stoupá hladina cholesterolu

- stoupá krevní srážlivost ( aby rány nekrvácely)

- je i ovlivněna filtrace v ledvinách ( aby člověk nebyl obtěžován močením)

Toto vše je vhodná reakce pro bojovníka, který se kdysi připravoval na boj se šelmou.

I v okolní přírodě jsme svědky toho, že nadprahový příliv neznámých a nezažitých informací vede k nerovnováze katecholaminů, k poruše elektrolytů, klesá spermiogenese, prodlužují se cykly, zastavuje se laktace, vzniká agrese a samice požírají svá mláďata.

Přitom malými stresy a jejich překonáváním s organismus učí, je zocelován, zatímco velkými stresy je poškozován a huben. Dává nám však znát svou situaci zcela jasnými a konkrétními signály, které však současný člověk paradoxně neumí většinou rozeznat.

STRES je psychologická, fyziologická a společenská adaptační odpověď na vliv vnitřního a zejména vnějšího tlaku a nadprahové zátěže.

Úzkost je podivný pocit vnitřního napětí, který se projevuje jako vnitřní neklid, nejistota, předtucha. Deprese je hluboký smutek, útlum myšlení a útlum motorických funkcí.

To je absolutní nesmysl. Skutečná deprese je velice závažná porucha a vyžaduje odborné posouzení a péči. Stává se bohužel, že třeba partneři našich nemocných nechápou, že deprese je výsledek poruchy látek v mozku a nedá se to ovládnout vůlí.

A zase musím nesouhlasit, emoce se nemají potlačovat, máme plakat, když cítíme smutek nebo dojetím, to není ostuda ani nedostatek sebeovládání. Slzami se z mozku vyplavují látky, které organismus „otravují“, je rozdíl mezi složeným slz smutku a nebo při loupání cibule. Je stupidní říkat chlapcům, že se nesluší plakat! Ostatně i velcí hrdinové rádi zaplakali. Ve středověku se vůbec plakalo mnohem víc. A stejně tak potřebné je uvolnění smíchu. Pořádné zachechtání spálí také řadu látek, které tělu škodí. Je známo, že v dobré pohodě, veselé náladě a v optimismu se i rány hojí lépe!

Musí si uvědomit, že problémy je třeba řešit kauzálně a ne jen krátkodobým zapomněním v alkoholovém oparu, alkohol pomůže jen krátkodobě a pak je to ještě horší. Čím dříve si dotyčný uvědomí, že je potřeba s problémem bojovat a ne se litovat a podléhat tomu, tím je větší pravděpodobnost, že uspěje a dostane se z toho. A ordinování léků patří do rukou odborníka, který může jediný posoudit, co by bylo nejvhodnější.

Musí sám chtít a vyhledat pomoc. Zázraky v této oblasti neexistují. I tak je výsledek odvislý od jeho pevné vůle a odhodlání!

Naučit se prožívat štěstí i z maličkostí, neštvat se a naučit se zase dívat kolem sebe a těšit se z přírody, z kultury, nehnat se jen za majetkem.

Pokud máte na mysli nějakou odbornou (napsal jsem daleko víc knížek beletrie nebo poezie),
tak by přicházela v úvahu asi ta poslední: Sám proti stresu…

Čínská poezie je velice křehká. Jidi Majia je básník národnosti Ji, která má několik barev kůže… jsou tam rudoši, černoši i bílí… A žijí v horách na východním okraji Tibetské náhorní plošiny. Majia je básník krystalické prostoty, je to poezie, která je mi blízká, bez intelektuálních šifer, opravdová…

Jsem spíš cholerik ale s věkem jsem se naučil méně rozčilovat a teď zvláště po té osobní zkušenosti si říkám, že dnešní život mi byl dán jaksi navíc a nerozčílí mě ani politici a hloupí lidé…

Asi hezký literární nebo divadelní zážitek, hezká písnička, setkání s přáteli a nebo voňavá louka, jak kdy….

Werichovo : Na světě je plno velkých havárií, ale nejstrašnější je srážka s blbcem. A nejhorší je, když má blbost razítko…

A pochopitelně i to, co mám nad psacím stolem : Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl, a když kouká aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je!