Amelie je...

Amelie je občanské sdružení poskytovatelů psychosociální pomoci onkologicky a jinak dlouhodobě nemocným a jejich blízkým. Nabízí péči a konzultace odborníků na psychiku, sociální oblast, onkologickou problematiku, ale také možnost setkání s tvořivými a relaxačními programy (tvůrčí psaní, hudební improvizaci a zpěv, divadelní dílnu, výtvarnou dílnu – arteterapii, lehká zdravotní a relaxační cvičení – jogu a taichi…, vše vedeno zkušenými profesionály a zajímavými osobnostmi. Pro nevýdělečně činné je a vždy bude pomoc a terapie zdarma. Amelie má také dobrovolnický program, kam se může zapojit ten, kdo chce pomoci potřebným, nebo se chce po nemoci zapojit zpět do života.


Kde je možno nalézt její kluby a centra?

V Praze je centrum a kancelář v ulici Na truhlářce 39, Praha 8, kam je dobré se telefonicky objednat na čísle Linky Amelie 739 004 333. Pražská pobočka nabízí též aktivity ve Středočeském kraji – prodloužené víkendy s terapeutickými aktivitami v pavilonu LPR v areálu IOR Na Pleši. V Olomouci je pobočka, která pořádá programy v mateřské školce v Rooseveltově ulici 101. Objednat se můžete na čísle infolinky Olomoucko 739 005 123.
Více informací najdete na http://www.amelie-os.cz, nebo vám odpovíme na dotaz na adrese amelie@amelie-os.cz


Když se někdo dozví, že příčina jeho nemoci je zhoubný nádor, začne vnímat sebe i svět jinak, než před touto zprávou. Střídají se stádia bezmoci, zoufalství, sebelítosti, strachu. Jaké je „záchranné lano“ Amélie v tomto směru pro „tonoucího“ ve svém osobním traumatu?

První kontakt bývá telefonický, na čísle Linky Amelie 739 004 333 můžete sdělit svoje starosti a obavy a dostanete tam informace o možnostech naší nabídky i psychologickou pomoc každý všední den mezi 9. a 15. hod. Buďto již v telefonickém rozhovoru, nebo pak v osobním se rozhodnete, zda stojíte o individuální terapii či skupinová setkání s programem, případně obojí.


Je možné např. na Vaší lince se dozvědět, co volající potřebuje i mimo pracovní dobu nebo v sobotu a neděli?

V tuto chvíli je naše Linka v provozu jen ve všední dny. Začínáme s jednáním o rozšíření služeb s již zavedenými linkami. Další možnost je poslat e-mailový dotaz na adresu: poradna@amelie-os.cz.


Jaký je tým, který se spolu s Vámi podílí na pomoci těm, kteří se na Vás obrátí?

Náš tým je parta více než dvaceti lidí, kteří již téměř dva roky zadarmo pracují na lince, připravují pravidelné programy, akce a další aktivity. Před krátkým časem jsme mohli alespoň část našich služeb začít profesionalizovat díky grantu CEE Trust. V týmu najdete psychology, sociální pracovníky, psychoterapeuty, ale i zpěvačku a spisovatelku. Často jsou to bývalí pacienti, ale není to pravidlem.


Spolupracujete i s odbornými lékařskými pracovišti?

Spolupracujeme úzce s Železniční nemocnicí v Praze 2, která nám umožnila využívat psychiatrickou ambulanci jako Ambulanci Amelie, Onkologickou klinikou 1. LF UK Praha 2, Karlovo náměstí, s Institutem onkologie a rehabilitace na Pleši a s Onkologickou klinikou a Hematoonkologickou klinikou FN Olomouc a s dalšími pracovišti. Jsme otevření co nejširší spolupráci.


Stalo se, že pacientovi s onkologickým onemocněním doporučil jeden odborník chemoterapii, druhý naopak zatím vše nechat „v klidu“, zatímco třetí, jehož dotyčný vyhledal, protože ho tak rozdílné léčby překvapily, navrhoval okamžitou operaci. Je ve Vašich možnostech pomoci mu v rozhodování?

To nebývá časté, většinou jsou odborníci zajedno. Spíše se stává, že se střetávají různé pohledy v oblastech „klasické“ a „alternativní“ medicíny. Naší úlohou je dotyčnému dát prostor, ve které se může podívat na svou složitou situaci v jiné perspektivě, zastavit ten často chaotický běh od jedné metody ke druhé, od jednoho odborníka či „odborníka“ ke druhému. Nikomu neradíme co by měl dělat, nezatěžujeme dalšími teoriemi a návody či nabídkou preparátů. Zaměřujeme se na to, aby naši návštěvníci našli sebejistotu a klid k rozhodování, které bývá nejtěžší v jejich životě.


Onemocnění rakovinou znamená velkou zátěž po fyzické i psychické stránce pro pacienta samotného, jeho rodinu i blízké příbuzné. Mohou se rovněž obrátit na Amélii pro pomoc?

Rozhodně, často se na nás obracejí celé rodiny, které nevědí, jak se s nastalou situací vyrovnat a jak nejvíce pomoci nemocnému.


V čem spočívá péče o rodiny postižené nemocí jejich člena?

Buďto to mohou být konzultace, při kterých se zaměříme na rozbor situace, možnosti, potřeby a změny, které sebou přináší. Další možností je dlouhodobější terapeutická práce s jednotlivci či skupinami. Máme zkušenost i s tím, že k nám dochází dlouhodobě společně nemocná maminka s dcerou a v chráněném prostředí pracují s psycholožkou.


Jaká je vaše nabídka služeb konkrétně pro rodiny s dětmi?

Pro rodiny, kde je nemocný jeden člen (rodič, prarodič), nabízíme ve spolupráci s YWCA ČR v Praze 2 možnost levného hlídání, školky pro děti od 2 let a zájmových aktivit. Tento program bychom rádi rozvinuli do služby, která by fungovala denně i s dětským a rodinným psychologem. Ráda bychom tak ulevili rodinám a ulehčili tuto těžkou etapu i dětem.


Organizujete ještě další akce nebo programy?

Jsou to společenské a benefiční akce, které jsou zaměřeny především na podporu psychosociální pomoci a odtabuizování tématu rakovina. Často spolupracujeme s umělci, ale také sami vystupujeme jako skupina Amelie. Některé akce připravujeme ve spolupráci s dalšími organizacemi a pacientskými kluby.


U nevyléčitelných stadií zhoubného onemocnění můžete rovněž nabídnout pomoc? Např. doporučit hospic, nemocnici s paliativní péčí, nebo zprostředkovat duševní a duchovní podporu?

Naše spolupracovnice Mgr. Šárka Nemcová je profesionálem s hlubokou zkušeností. Pomáhá blízkým nemocného vybrat to nejlepší řešení v dané situaci.


Pokud by někdo chtěl pomáhat jako dobrovolník, co má pro to udělat a jaká je náplň jeho činnosti?

Dobrovolníky vítáme. Docházejí buď na lůžková oddělení nemocnic, nebo pomáhají s kancelářskými či jinými činnostmi v Centru. Také většina našich terapeutů jsou stále dobrovolníci. Pro nové zájemce - laiky připravujeme školení, kde si vyzkouší, která oblast by je těšila a na kterou jsou připraveni. Vše probíhá pod záštitou Národního dobrovolnického centra Hestia o. s.


Bývají mezi pomocníky i ti, kteří zhoubné onemocnění sami překonali?

Je tomu tak, také někteří naši návštěvníci se časem posunuli do této role. V Amelii se setkáte s psycholožkou, která si prošla rakovinou, i s vědeckou pracovnicí v oblasti onkologického výzkumu, která věnuje svůj volný čas tomu, že vaří zdravou stravu a učí zájemce.


Můžete říci - ze svých osobních i nyní pracovních zkušeností , jak dokáže působit onemocnění závažnou chorobou na člověka tak, že ho „promění“ a svým způsobem „pročistí“?

Pro mě je život „PO“ daleko kvalitnější, plnější a radostnější, než by do té doby. Setkání s vlastní smrtelností často člověka zbaví zbytečných traumat a starostí, které otravovaly život jemu i jeho okolí. Není to pravidlem, ale domnívám se, že tu šanci má každý, především s pomocí dobrého psychoterapeuta. Z vlastní zkušenosti ale vím, že i když se to podaří, není to automatické a napořád, dávno vyšlapané cestičky stále táhnou… pracovat na sobě je celoživotní úkol, ať už má být život jakkoli dlouhý.


Každý člověk je jiný a může se se svým údělem různě vypořádávat, přesto, co byste doporučila jako nejúčinnější pomoc, nebo impuls k tomu, aby napomohl sebeuzdravování, případně se smířil s tím, že jeho čas je vyměřen a mohl svůj život důstojně dožít a vyrovnán s ním pokojně odejít?

To je těžká otázka a nevím, jestli mám právo se k ní vyjadřovat. Sama se stále potýkám s ozvěnami své nemoci a snažím se je vnímat jako pomocníky na cestě. Domnívám se, že naše „moderní civilizace“ nás vytrhla z Kořenů. Zbavila nás schopnosti prožívat skutečnost a nebát se jí. Každý život začíná a končí a je to tak dobré. Každá zkušenost sebou nese radost i bolest, záleží jen na čase a okolnostech. Všichni toužíme po lásce, která by nám pomohla sdílet s někým život takový, jaký je a přitom ji máme v sobě. Je už jasné, že náš strach a opuštěnost nevyřeší věda ani jiná civilizační vymoženost. To zůstává na každém z nás a v tom vidím, možná paradoxně, ohromnou naději.


Děkuji za rozhovor.

Dana Vondrášková