Paměť je schopnost ukládat, uchovávat a vybavovat informace v mozku. Na ukládání se podílí spánkový lalok, konkrétně struktura zvaná hipokampus a je k tomu potřeba děj zvaný „dlouhodobá potenciace“ závislý na glutamátu. Pro vybavení je důležitý čelní lalok mozku. Uložena je pak paměť v celém mozku, ale některé souvislosti ještě přesně neznáme.

Sémantická paměť uchovává data a znalosti. Někdy se přirovnává k encyklopedickému slovníku s výklady. Episodická paměť uchovává události, přiběhy a důležitý je časový údaj. Oba druhy paměti bývají narušeny u Alzheimerovy choroby, i když více a časněji je postižena právě paměť episodická. Alzheimerova choroba je nejčastější onemocnění, se kterým se v naší poradně setkáváme. Sledujeme ale i pacienty s Lewy body demencí, frontotemporální demencí nebo třeba cévní demencí. Zabýváme se zejména diagnostikou v počáteční fázi onemocnění – ve stadiu mírné kognitivní poruchy.

Paměť se zlepšuje v dětství i dospívání a svého vrcholu dosahuje v období časné dospělosti, pak je stabilní a ve stáří se zhoršuje. Souvisí to s cévními změnami nebo s úbytkem neuronů v oblastech mozku, které jsou pro paměť důležité. Mírné obtíže s pamětí jsou tedy ve stáří přirozené, dají se kompenzovat některými návyky nebo pomůckami, ale i zkušeností.

Obtíže s pamětí mohou být tzv. organického původu, kdy v mozku chybí nervové buňky, které ji mají za úkol zajišťovat, anebo jsou funkčního původu. Sem patří některé stavy související se stresem, psychickými obtížemi nebo psychiatrickými onemocněními. Při přepracování a únavě se může paměť rovněž zhoršit, roli zde hraje zejména porucha koncentrace. Paměť se zhoršuje při nedostatku spánku, roli mohou hrát některé hormonální změny, alkohol, jiné návykové látky.

Obecně jsou rizikové obtíže nad 50 let věku, kdy si postižení hůře vybavují právě časové údaje

(episodickou paměť). Naopak pokud se v mladším věku vyskytnou obtíže s pamětí bez jiných doprovodných příznaků, většinou se jedná o psychickou příčinu obtíží.

Paměť je dnes možné otestovat na internetu. Ve vyšším věku některé screeningové testy je možné podstoupit na kontaktních místech České alzheimerovské společnosti (www.alzheimer.cz) nebo v rámci projektů podpořených Alzheimer nadačním fondem (www.alzheimernf.cz). Základní vyšetření (screening osob) by měl provést praktický lékař. V žádném případě není možné zajišťovat vyšetření osob se subjektivními obtížemi s pamětí na neurologických pracovištích, bez předchozího doporučení. Kapacita je totiž velmi omezená.

Kromě screeningových testů trvajících 5-25 minut jako je například MoCA, MMSE nebo ACE test se dají provést podrobnější testy, které trvají až několik hodin. Dále se provádí na specializovaných pracovištích vyšetření mozku CT nebo MRI, kde lze zhodnotit cévní změny a míru atrofie. Součástí specializovaných vyšetření při podezření na Alzheimerovu chorobu jsou dnes i laboratorní testy a vyšetření mozkomíšního moku se stanovením hladiny beta-amyloidu.

Alzheimerova choroba je nejčastější příčina syndromu demence, který zahrnuje poruchy paměti, řeči, poznávání, zrakových funkcí, exekutivních funkcí, chování a soběstačnosti. Výskyt v populaci narůstá po 65 letech věku velmi výrazně, kdy z 2-3% v této skupině vystoupá na 30-50% ve skupině nad 80 let. V souvislosti s tím jak stárne populace ve vyspělých zemích, zvyšuje se i výskyt Alzheimerovy choroby. V České republice trpí nějakou formou demence více než 1% populace a výskyt se v následujících dvou dekádách může až zdvojnásobit. V současnosti je dostupná léčba, která se označuje jako symptomatická, a která dokáže oddálit nejzávažnější stadia onemocnění. Alzheimerova choroba ale nadále zůstává smrtelné onemocnění a současná léčba i přes oddálení nejtěžších stadií život pacientů neprodlouží. Daří se snížit zátěž pro pečující i zlepšit kvalitu života nemocných a daří se rovněž oddálit i období plné nesoběstačnosti a nutnost případné hospitalizace. Nadějné jsou léky ve výzkumu, z nichž řadu z nich je možné nabídnout i pacientům v České republice. Tyto léky ovlivňují tvorbu bílkoviny beta-amyloidu a teoreticky by mohly pacienty i vyléčit. Patří sem například vakcinace nebo inhibitory beta-sekretasy a řada dalších léků.

Demence je syndrom, tedy soubor příznaků, které jsem jmenoval výše. Klíčové je, že tíže postižení je taková, že pacienti se stávají nesoběstačnými. Pacienti s mírnou kognitivní poruchou mají kvalitativně příznaky podobné, ale kvantitativně méně vyjádřené, a proto jsou zatím schopni se o sebe sami postarat. Příčina jejich obtíží ale může být stejná, tedy Alzheimerova choroba, byť zatím v počátečním stadiu.

Pacientů jsou řádově desetitisíce a mluvíme až o pandemii onemocnění. Kapacita zdravotních zařízení je limitovaná a léčba stále ne dostatečně úspěšná. Z tohoto důvodu se na onemocnění často nemyslí v rodině, ale někdy ani v ordinacích lékařů, pokud pacient přijde v počátečním stadiu. První příznaky Alzheimerovy choroby mohou být mylně považovány za projevy normálního stárnutí. Jistou roli může hrát i tzv. agismus, tedy diskriminace starších osob a onemocnění vyššího věku společností jako celkem. S jistotou se dá říci, že náklady na Alzheimerovu chorobu nebude nikdy možné financovat pouze z veřejných prostředků, z daní a státních příspěvků, ale že bude nutná i účast rodiny a privátních zdrojů, nadací, charity atd. Je to totiž onemocnění nesmírně časté a nákladné. Možná i z tohoto důvodu se před Alzheimerovou chorobu společnost jako celek a plátci zdravotní péče tak trochu schovávají.

Časná diagnostika se může zaměřit například na vyšetření orientace v prostoru, specielní neuropsychologické testy na episodickou paměť nebo výše zmíněnou magnetickou rezonanci a mozkomíšní mok. Dřívější zahájení léčby může oddálit nejzávažnější stadia. Platí to pro v současnosti dostupné léky symptomatické jako je například donepezil, rivastigmin nebo memantin. Určitý efekt v prevenci mohou mít i léky jako je EGb761. V České republice je v současnosti dostupná i léčba moderní formou tzv. klinických studií. Jsou to léky, které ještě nebyly registrovány, ale ovlivňují bílkovinu beta amyloid. Na našem pracovišti jsme měli možnost pacientům nabídnout vakcinaci i jiné postupy. Důležitý v prevenci a léčbě je ale i tzv. kognitivní trénink, sociální a intelektuální aktivita, vazby, napojení na okolí a rovněž fyzická aktivita.

Dostatek sociálních kontaktů, emoční stimulace, intelektuální stimulace, existují různé pomůcky, návody. O některých je možné se dozvědět na webu: www.alzheimer.cz , www.kognice.cz , www. Alzheimernf.cz.     

Ano, mozek má schopnost plasticity, paměti až do poslední minuty života a to i u nemocných. U nich je tato schopnost samozřejmě ale výrazně snížena. Platí však obecně to, co platí například pro svaly. Pokud je používáme a trénujeme, jsou silné a pružné, pokud nikoliv tak se zmenšují, atrofují. A stejně jako se svaly je to i s pamětí.

Obecně jsou látky považovány za potravinové doplňky a charakter léků mají pouze preparáty, které obsahují složku EGb761. Existuje nedávná rozsáhlá studie z Francie, která na několika tisících pacientech prokázala, že mohou mít jistý pozitivní vliv v prevenci demence.

Trend je časná diagnostika. Využití tzv. biomarkerů. Na naší klinice se zabýváme zobrazovacími metodami a specielními neuropsychologickými testy. Prokázali jsme, že jednou z nejdříve a nejvýrazněji postižených oblastí je schopnost orientovat se v prostoru.

V oblasti léčby zatím čekáme na výsledky a zkušenosti těch moderních metod, o kterých jsem se již zmínil, vakcinace nebo beta-sekretazy proti beta-amyloidu.

Vývoj nového léku stojí dnes zhruba 1 miliardu dolarů. Řada léků ale neuspěje a vývoj se zastaví těsně před cílem. Důsledkem toho jsou v konečném součtu náklady obrovské. Většina nových léků se proto zkouší nejdříve na zvířatech řadu let a testuje se jak účinnost, tak bezpečnost a snášenlivost. Bez výzkumu na zvířatech to zatím není možné.

Pacientům v počátečním stadiu onemocnění. Zabývám se ale neurologií jako celkem a ne pouze pacienty s poruchami paměti.

Narození syna.

Děkuji.