Lidí je na světě pár miliard. Mají různou barvu kůže, jiné vlasy, rozdílně špulí pusu, někteří jsou hubení, druzí zase dobře rostlí. V každé zemi mají i prý odlišně lepé ženy. Říká se, že naše jsou nejkrásnější, ve vedlejší zemi dobré kuchařky a u jiných sousedů dobré milenky. Podobné je to s muži. (je ale pochopitelné, že my jsme nejlepší ve všem).Popsat tedy průměrného člověka, není zcela jednoduché. I ti průměrní reagují na stejnou situaci odlišně. Takže i to nám, najít nějaký vzor, situaci ztěžuje. Značně. V průběhu věků se také obraz průměrného a zdravého člověka mění. Například větší množství tukových zásob bylo ještě na přelomu 19. a 20. století hodnoceno spíše jako výhoda. Nynější vzor modelky by byl považován za značně podvyživené děvče.Přes tyto názorové různice se anatomové vcelku shodli na 170-180 cm vysokém, 70-80 kg vážícím muži. Ženy jsou o něco menší a poeticky zaoblenější. Pohoda samozřejmě je, pokud vše funguje, jak má, všechny klouby se pohybují volně, myslí mu to průměrně, netrápí ho žádné bolesti a ani jiné trable (včetně psychických). Ve svém miniseriálu tedy budu vycházet z tohoto vzoru, který se značně podobá Davidovi ve Florencii.