ČlánkyIII. Psychiatrická nemocnice Bohnice
III. Historie po skončení II. světové války
Po skončení 2. světové války byli přijímáni noví zaměstnanci. Dne 1. července 1947 byl ustanoven nový název Zemský ústav pro duševně a nervově choré v Praze VIII – Bohnicích. V únoru 1948 přešel ústav pod správu hlavního města Prahy. Ústav byl přejmenován na Státní léčebnu psychiatrickou v Praze 8 – Bohnicích. V roce 1949 zde stálo 36 pavilonů, 44 obytných budov a 46 pomocných budov.
Dne 19. prosince 1950 bylo vydáno rozhodnutí o zrušení ústavu a jeho přeměnu na kasárna protivzdušné obrany a byl pozastaven příjem pacientů. Nakonec však bylo rozhodnuto o ponechání 1.000 lůžek v 17 pavilonech, ale mnozí stávající pacienti i personál museli odejít. Pacienti přespávat i na matracích položených přímo na zemi. Zbylé prostory včetně provozních budov byly zabrány vojenskou správou a léčebna si musela narychlo zajistit svůj chod. Byl dokonce odsvěcen i kostel sv. Václava, ze kterého se stalo skladiště. Léčebné metody se ale pomalu zlepšovaly. Roku 1956 došlo k navrácení části zabraných prostor ústavu a do března 1957 se většina provozu vrátila do svých objektů a postupně proběhla rekonstrukce devíti pavilonů. V následujícím roce došlo k obnovení provozu centrální kuchyně.
V roce 1960 se ústav stal součástí Ústavu národního zdraví Národního výboru hlavního města Prahy a v listopadu předal ústav svůj ústavní hřbitov do správy Pohřební službě hlavního města Prahy. Už se zde ale nepohřbívalo a hřbitov začal pustnout.
K 1. listopadu 1964 byl ústavu navrácen poslední pavilon č. 34. Průběžně probíhaly rekonstrukce pavilonů, které však bylo vždy potřeba vyklidit a uložit pacienty jinam. Byl nedostatek odborných pracovníků i kvalitních léků. V roce 1968 odešlo několik zaměstnanců do emigrace.
V 70. letech probíhala v blízkosti ústavu výstavba panelového sídliště, což umožnilo připojení léčebny na veřejný vodovod. Postupné rekonstrukce se dočkalo několik provozních budov. V roce 1972 bylo v léčebně 1.720 lůžek, 11 hlavních oddělení a několik vedlejších, jako neurologické, rentgenologické či stomatologické.
Roku 1986 bylo v pavilonu č. 7 zřízeno sexuologické oddělení, pavilon č. 35 byl přizpůsoben pro pacienty léčící se ze závislosti na alkoholu. V roce 1988 se z obytné vily č. 90 (tzv. ředitelské vily) stalo příjmové oddělení. V roce 1989 byla léčebna napojena na teplovod.
Až roku 1991 opustila vojenská správa poslední pavilon č. 36 a tím byla léčebně navrácena i poslední budova. Léčebna získala zpět i statek, kde postupně začala provozovat různé terapie. V letech 1991 – 1992 také proběhla rekonstrukce kostela sv. Václava.
Od 1. ledna 1992 byl část provozu léčebny financován zdravotními pojišťovnami a léčebna se stala příspěvkovou organizací. V léčebně vznikl soukromý hospic. Jeden obytný dům obsadila nadace Naše dítě. V roce 1997 přenechalo Ministerstvo spravedlnosti léčebně pavilon č. 17. V lednu 1999 byla v zadní části v bývalé zaměstnanecké jídelně otevřena tělocvična, 15. dubna 1999 byl ustanoven název Psychiatrická léčebna Bohnice.
V průběhu 90. let však také v rámci úsporných opatření léčebna přestala provozovat některé provozní služby a začala využívat dodavatele – jedná se například o prádelnu či zajištění stravování. V roce 2000 byl u pavilonu č. 22 vybudován sportovní areál.
V současnosti má nemocnice 31 lůžkových oddělení, mimo jiné tzv. centrum krizové intervence (včetně linky důvěry s poradenskou službou), několik oddělení pro léčbu klasických duševních chorob, oddělení gerontopsychiatrie, oddělení léčby závislostí (alkohol, drogy, gemblerství) a také terapeutické dílny (keramika, pletení košíků, výroba svíček, knihvazačství, dřevařská dílna aj.). Pro hospitalizované pacienty je také možnost návštěvy muzikoterapie, hipoterapie atd. Nemocnice nejen léčí, ale pomáhá i integraci duševně nemocných pacientů do běžného života
