Dobrý den,
Pravděpodobně víte, že ve 12 měsících je na diagnostiku autismu opravdu příliš brzy. Ve skutečnosti se mnoho skupin specialistů snaží sestavit kritéria, podle kterých by bylo možno alespoň rámcově říci, zda dítě je potenciálně autista či nikoli, tento proces se nazývá screening. Objevují se různé zajímavé výsledky pozorování (odborníci například analyzují dostupné videozáznamy dětí z raného věku, u nichž byl později diagnostikován autismus), ale zatím není k dispozici žádná dostatečně spolehlivá metoda.

Jestliže se pokusím Váš popis vyhodnotit pohledem těchto experimentálních screeningových metod, pak to celkově není vůbec špatné:
- Motorický vývoj hodnotí neurolog jako nevybočující a i z Vašeho popisu nejsou patrné žádné alarmující odchylky. To je velmi důležité, protože jedno z „poznávacích“ znamení autismu v tak raném věku jsou právě často (ne vždy) odlišnosti v motorickém vývoji, například nelezou, neradi leží na břiše a mohou být pozorovatelné další odchylky (např. v tom, jak dítě tvaruje rty).
- Podle toho, jak popisujete jeho hru, neshledávám žádné zásadní problémy a zdá se, že syn nemá problém se zkoumáním neznámých předmětů a nových hraček.
- Ovládá základy tzv. sociální komunikace, vyjadřuje emoce a ty jsou odpovídající situaci. Speciálně přítomnost úsměvu je dobrým znamením.
- Komunikace celkově je u něj na slušné úrovni, dokonce – i když jen zřídka – vokalizuje, tedy používá vědomě hlas.

Skutečností, že je živý, se dle mého názoru nemusíte znepokojovat, stejně tak zpoždění ve verbální komunikaci není zase tak neobvyklé – na splnění těchto „úkolů“ má stále ještě čas. Ukazování obecně nesmíte chápat jen v úzkém smyslu napřímení ruky a ukazováčku – ty děti, které ještě nedospěly k této podobě, často např. zpočátku ukazují uchopitelné předměty tak, že vám je „strčí pod nos“ nebo prostě natáhnou ruku s předmětem směrem k vám.
Pokud chcete dítě sledovat, zda specifika jeho vývoje nenaznačují některé symptomy autismu, budete si muset na ty nejdůležitější ještě chvilku „počkat“ a všímat si spíše nepřímých znaků jako jsou výše zmíněné odlišnosti v motorickém vývoji nebo rozvoj laterality – stranovosti. Ta totiž může napovědět, jak se rozvíjí některé důležité funkce mozku.

Sledujte například při hře, jakým způsobem si synek přiblíží to, s čím si hraje nebo co právě zkoumá: v raném věku ještě není „určena“ dominantní strana, měl by tedy užívat obou rukou přibližně stejně a zkoumaný předmět by měl držet přibližně uprostřed, tedy na takzvané středové čáře. Zároveň by si (zhruba v druhém roce věku) mělo dítě postupně osvojovat tzv. překročení středové čáry: jestliže drží v ruce nějakou hračku a někdo mu podává do stejné ruky jinou - pokud možno dosud neznámou - hračku, potom středovou čáru překročí tak, že si známou hračku přendá do druhé ruky, aby mělo tu „první“ ruku volnou k uchopení nové hračky. V okamžiku, kdy jedna ruka podává předmět do druhé ruky, totiž probíhá tzv. mezihemisférická komunikace, tedy levá i pravá mozková hemisféra spolupracují na jedné motorické činnosti a to je nesmírně důležitá funkce –zdaleka ne jen pro motorické dovednosti.

Rád bych ale zdůraznil, že dokonce i když dítě některé znaky zahrnované do symptomatiky poruch autistického spektra vykazuje, nemusí to zdaleka znamenat, že je autista. Pozornost si zaslouží až to, když dítě vykazuje velké množství těchto znaků současně, nebo se vyskytne jednoznačný symptom jako například výrazný regres: stává se sice i u normálně se vyvíjejících dětí, že občas „zapomenou“ nějakou dovednost a osvojují si jí znovu, ale pokud je takový regres výrazný (například dítě už chodilo bez opory a náhle se vrátí k lezení nebo mělo dříve slovní zásobu 50 slov a následně zcela přestalo mluvit), pak je opravdu nutno situaci řešit.

Popisuji to celé proto, abych zdůraznil, že jestliže dítě nějakou dříve nabytou schopnost pozbylo, pak je důvod k obavám, ale nerovnoměrnosti jednotlivých aspektů vývoje (tedy různá jednotlivá opoždění) jsou prostě součástí života. Berte to tak, že nejsme naprogramované stroje, každé dítě je unikátní organismus, malý zázrak života – dopřejte mu tedy prostor a čas, aby se s okolním světem sžilo podle svých konkrétních možností a potřeb.