Je celkem přirozené, že rodiče (a matky především) chtějí vědět, do koho se jejich ratolesti zamilovaly a s kým prožívají chvíle volna. Vždyť lidská zvědavost nezná mezí a je stejně stará, jako lidstvo samo.
I když se Vám to bude zdát těžké, tak dopřejte svému synovi čas a nenaléhejte na něj. Až Vám sám bude chtít svou drahou polovičku ukázat, tak jí jistě přivede. Kdy to bude, to však záleží hlavně na něm – ale nebojte se, určitě se dočkáte.
Třeba má ze setkání své dívky s Vámi trošku strach. Možná se bojí, že se Vám nebude líbit a že si vzájemně příliš „nepadnete do oka“. Zda jsou jeho obavy oprávněné, poznáte až časem.
Až slečnu opravdu poprvé uvidíte a následně trochu poznáte, potom se před synem zdržte případné přílišné kritiky na její adresu: stejně by se jí jen zastával a Vy byste si ho nechtěně zbytečně popudila proti sobě. Myslete na to, že je to jeho děvče – a patří do jeho života. Jaký si sám ten život udělá, takový ho bude mít. Vy mu můžete maximálně poskytnout dobře míněné rady, ale není nikde psáno, že se jimi skutečně bude řídit (i ve vztahu ke své partnerce) – zvlášť, je – li hodně zamilovaný. Jinak jejich soužití patrně moc neovlivníte.
Snažte se (jestliže potomkova známost bude mít delší trvání) s jeho přítelkyní vycházet po dobrém, byť se Vám ona například nebude dvakrát zamlouvat. Oba dva to jistě ocení a jednou Vám to vrátí.
Přeji Vám i synovi hodně štěstí.