Problémy s rodiči partnera (či partnerky) patří k těm poměrně častým. Někdy to dokonce dojde až tak daleko, že se původně hezké a kvalitní soužití kvůli nim rozpadne.

Pokud tomu chcete zabránit, pak je důležité, abyste pro vaše styky s tchyní či tchánem vymezili co možná nejdříve jasná pravidla a důsledně trvali na jejich dodržování. Nedovolte jim, aby vám mluvili do vašeho svazku a ničili vaši lásku.

Jestliže se vám i přes tyto nastavené mantinely tchyně do života plete, požádejte manžela, aby ji usměrnil (důrazně) do patřičných mezí. Je to přece jen jeho matka, proto by na něho měla více dát. Je však možné, že se při této domluvě bude cítit ukřivděná – dejte jí tedy najevo, že si její péče vážíte a že jí máte rádi, ale také že máte právo na vlastní život i soukromí.

Jak už uvedeno, je spíše na Vašem muži, aby zjednal nápravu. Vy se do toho raději nepouštějte – je totiž možné, že by se partner postavil na maminčinu stranu - a neštěstí by bylo na světě.

Váš protějšek by měl především stát za Vámi. Pokud se to neděje, patrně jste si vzala „mamánka“, který se bez své rodičky neobejde a měla byste proto zvážit, zda má vůbec cenu v takovém soužití setrvat. Dospělý chlap by neměl být na matce závislý – a když je, pak to znamená něco nedobrého a od takového člověka raději dále (žila byste nejspíš ve stálých konfliktech s tchyní).

Nelze rovněž vyloučit, že tchyně s Vámi soupeří o synovu přízeň – to se bohužel běžně stává. Pro vztah to však zrovna dobré není. Správná tchyně by měla být spíše Vaše kamarádka než sokyně.

Věřím, že se ovzduší ve vašem spolužití časem zlepší. A jestli ne, tak neváhejte s rozhodnutím z manželství odejít – kdybyste totiž zůstávala, jen byste si zadělala na psychické a později i fyzické problémy, které by se postupem času prohlubovaly. A to jistě nechcete.

Přeji hodně sil.