Určitá míra materiálního zajištění je pro život v naší společnosti důležitá. Bohužel se ale často přeceňuje a dává na první místo na úkor dalších hodnot – například dobré vztahy a možnost trávit čas s blízkými lidmi nebo vědomosti, moudrost, vnitřní klid. Ve spojitosti s majetkem je velmi zajímavá otázka kdo koho vlastní.
Tady je příběh, který mám velmi ráda a vzpomenu si na něj, když na něčem moc lpím:
Kráčel roztržitě po ulici, když to uviděl. Byla to zlatá soška. Slunce na ni zářilo a odráželo se od jejích ladných křivek. Na okamžik se zastavil a díval se na ni jako hypnotizován. Patří někomu? pomyslel si. Rozhlédl se na všechny strany, ale nikoho neviděl. Přiblížil se a jemně ji zvedl. Byl hladká. Přejížděl prsty po jejím povrchu a zdálo se mu, že sama září. Chci ji pro sebe, umínil si, a vydal se s ní v náručí na za město. Na louce ji pod zapadajícím sluncem opatrně položil na trávu, posadil se a pozoroval ji. To je poprvé, co mám pro sebe něco cenného. Něco, co je moje. Jenom moje! pomysleli si oba dva současně.