Vážený pane,
doufám, že touto dobou je Vám už o něco lépe. V každém případě bych Vám doporučila vyhledat odbornou pomoc, pokud jste již tak neučinil. I ti nejlepší manažeři mají své osobní kouče, králové měli své vezíry a rádce. Myslím, že by pro Vás mohla být spolupráce s psychologem přínosná. Zejména proto, že situace, ve které se nacházíte, se pravděpodobně rozvíjela řadu let. Také uvádíte, že trpíte dlouhodobě depresemi a nedostatkem sebevědomí. Především potřebujete podporu a oporu při hledání své cesty, znovunalezení svého osobního smyslu v životě. Z toho, co jste napsal, mám pocit, že jste někde mezi vší tou tvrdou prací, zodpovědností za rodinu a její zabezpečení nějak ztratil sám sebe.
Pokud chcete více porozumět svému manželství a bojovat o něj, podělím se s Vámi o metaforu, kterou používám velmi často, a kterou můžete aplikovat na konkrétní situaci ve vašem životě a také ji dále rozvíjet. Je to jedno z míst, z kterých můžete začít.
Představte si manželství jako zahradu, na které pracují dva zahradníci – Vy a Vaše žena. Zahrada potřebuje pravidelnou údržbu – okopávání, hnojení, zalévání atd. To, čemu se nevěnuje péče, velmi rychle pustne a upadá. Některé rostliny mohou umřít úplně, někdy se dají zasadit nové. Celá zahrada i její zahradníci se časem vyvíjí a mění. Je mnoho možností, jak a jakou zahradu pěstovat. V podstatě je ale vždy dobré, když pracují oba zahradníci zhruba stejně. V opačném případě čím víc by jeden z nich pracoval, tím více by ten druhý seděl pod stromem se založenýma rukama. Každý zahradník přináší zahradě něco svého. Je fajn, když má každý nějakou svou část, o kterou se stará, a když jsou nějaké části společné. Je zahrada harmonickým celkem nebo jsou prakticky dvě zahrady v jedné? Mají zahradníci společné projekty, na kterých pracují, společné činnosti? Zatím byla řeč jen o práci, ale zahrada také nese plody a/nebo nabízí krásu pro potěšení těla i duše. Užívají si jich zahradníci spolu nebo každý zvlášť? Užívají si jich vůbec? Zahradu manželství nemůže nikdy trvale pěstovat jenom jeden zahradník. Nicméně, pokud chtějí být na zahradě oba zahradníci, mají o ni zájem a chtějí na ní pracovat, dají se s ní někdy dělat i divy.
Všimla jsem si také, že jste velmi zodpovědný a myslíte hodně daleko do budoucnosti. V tomto období by Vám mohlo pomoci zaměřit se na zvládání kratších úseků – den, týden, maximálně měsíc.

Na konec se s Vámi podělím o jedno velmi staré přísloví, které říká: Vždy, když se dostanete na konec cesty a máte pocit, že už je úplný konec, tak jsou vždy ještě alespoň tři cesty.
Přeji Vám, aby jste tu svou cestu našel.
Radmila Fajtová