Dobrý den Petro,
úraz, který způsobí ochrnutí, je velice závažný jak tělesně tak psychicky. Velmi bude záležet na tom, jestli Váš kamarád v průběhu rehabilitace začne znovu chodit nebo zůstane ochrnutý. Držím palce, aby šlo o tu první variantu.
Lidé jsou po tak závažném úraze nejdříve v šoku, nechtějí věřit, že se jim něco takového přihodilo, často ani neslyší informace, které jim sděluje ošetřující lékař. Potom přichází období, kdy mají na všechno a na všechny vztek. Ptají se „proč já!” Následuje zpravidla smlouvání: „Když to dobře dopadne, udělám …“ Potom přichází smutek, truchlení nad všemi ztrátami, nad celou situací. V průběhu rehabilitace pacient stále doufá, že to „nějak rozchodí.“ Mnohem, mnohem později přichází v tom lepším případě smíření se situací. Tento proces se může opakovat vícekrát podle zdravotního stavu, osobnosti a životní situace pacienta. Strach a naděje jsou každodenní součástí adaptace na takový úraz.
Váš kamarád určitě přemýšlí o svém zdravotním stavu, o svém těle (mění se vnímání vlastního těla), o budoucnosti, o svých blízkých, práci či škole, zda bude moci mít rodinu a děti. Také je náročné vyrovnat se s tím, že je závislý na péči ošetřujícího personálu.
Určitě jej můžete podpořit návštěvami (pokud není proti přijímání návštěv) a zeptat se jej, jestli pro něj můžete něco udělat. Přeji Vám hodně síly a hlavně ať to pro Vašeho kamaráda dopadne co nejlépe.