Dobrý den Pavlíno,
nacházíte se v objektivně velmi těžké situaci. Není vůbec divu, že je pro Vás těžké se rozhodnout, jak dál. Z této situace není lehké východisko. Ať se nakonec rozhodnete od přítele odejít nebo s ním zůstat, tak to s sebou ponese plusy i mínusy. Obě alternativy znamenají naučit se žít s následky daného rozhodnutí.
V případě rozchodu to mimo jiné znamená nést si svůj díl viny za rozpad vztahu, ve Vašem případě umocněný o to, že je přítel závažně nemocný. V případě zachování vztahu to znamená naučit se žít se strachem, že partner zemře a že byste případně zůstala sama s dítětem. Také to znamená přijmout ztrátu „věcí,“ které by jste potencionálně mohli dělat či zažít, kdyby přítel neměl rakovinu (jako třeba jet teď na dovolenou).
V partnerském vztahu bývá zpravidla stěžejní, jestli si partneři rozumí na fyzické, psychické i duchovní úrovni a jestli jim jde společný praktický život. Fyzická úroveň, tedy jak si partneři sednou sexuálně, včetně toho, jestli jim partner voní, se nedá obejít. Buď se partneři vzájemně přitahují a vyhovují si nebo ne. Pokud si nevyhovují a přesto zůstanou spolu, tak se to dříve či později ve vztahu stává vážným problémem. Psychická a duchovní úroveň je o osobnostním souladu a o sdílení hodnot (zda jsou pro vás přibližně stejně důležité zásadní věci v životě). Poslední, ale ne méně důležitá, je schopnost společně vést praktický, každodenní život. Jedna věc je s někým chodit na kávu a jezdit na romantické výlety, úplně jiná věc je mít společnou domácnost a řešit jídlo, nakupování, účty apod. Také se dá říct, že je dobré se stálým přítelem zažít celý rok, všechna roční období.
Z toho, co jste napsala, mám pocit, že svého přítele zatím tak dobře neznáte. Je zvláštní, že už na začátku vztahu, kdy spolu partneři většinou tráví nejvíce času, na Vás přítel moc času neměl a práce byla na prvním místě. A s postupem času se to nijak nezměnilo. Po sedmi měsících vztahu jste doufala, že pojedete na dovolenou a více se poznáte. Píšete, že za celou tu dobu, co jste spolu, jste neměli klasický sex. To je velmi neobvyklé, pokud k tomu nemáte náboženské důvody. Zůstává otázka, zda si v této oblasti budete rozumět. Co se týká psychické a duchovní úrovně, tak jsem pochopila, že se k sobě v některých věcech hodíte a v některých ne. To je přirozené. Nic není černobílé, nic není stoprocentní. Důležité však je, zda se k sobě hodíte v těch oblastech, které jsou pro Vás v žebříčku důležitosti nahoře, tedy „přes které nejede vlak.“ Pak je tady ještě schopnost vést společný, praktický, každodenní život.
Pokud už řadu dní máte chuť zůstávat v posteli a pořád brečíte, doporučila bych Vám vyhledat odborníka, který by vás vyšetřil, zda náhodou netrpíte depresí. Pokud by tomu tak bylo, pak negativně ovlivňuje Váš úsudek. Depresi je možno léčit.
Otázkou zůstává, zda se musíte rozhodnout teď, jestli třeba s finálním rozhodováním chvíli nepočkat. Možná potřebujete více času. To je zcela legitimní a pochopitelná potřeba. Více času není garancí snadnějšího rozhodování, ale budete mít více informací a zážitků. Rozhodnutí tím lehčí být nemusí, ani odpovědnost, kterou za něj ponesete, ať už se rozhodnete pro setrvání či pro rozchod.
Doufám, že Vám moje odpověď pomohla utřídit si myšlenky. Přeji hodně štěstí a síly,