Dobrý den,
je moc fajn číst, že se aktivně zajímáte o svého vnuka, že Vám na něm záleží. Píšete, že máte o vnuka strach. Abych Vám mohla napsat více, tak bych potřebovala vědět, z čeho máte konkrétně strach a s čím myslíte, že vnuk potřebuje pomoct. Nejdůležitější je, jestli se on sám cítí špatně, jestli on sám by chtěl pomoc. Také je důležité, co si o tom myslí jeho rodiče. Pokud třeba Váš vnuk u psychologa neřekl, že by chtěl něco řešit, tak chápu, že psycholog nenavázal další spolupráci. K psychoterapeutické práci je nezbytná motivace.
To, že se psycholog vyjádřil, že je Váš vnuk v pořádku, znamená, že výsledky vyšetření jsou v mezích normy. Málomluvnost a omezený slovní kontakt s dospělými nejsou tak neobvyklé, zvláště u dospívajících.
Pokud se při rozhovoru s vnukem dostanete do bodu, kdy řekne, že mu stejně nemůžete pomoct, tak mu pokaždé můžete říct, že se řešení dá vždy hledat a zeptat se, co by si přál, nebo jestli je něco, třeba i dílčího, co můžete udělat Vy.
Je také možnost, že by jste zašla za nějakým psychologem osobně a probrala své obavy a také možnosti, jak s vnukem komunikovat, jak být co nejvíce nápomocná a při tom „netlačit na pilu.“ Přeji Vám, ať vše dobře dopadne.
Mgr. Radmila Fajtová