Párům, kde muž nebo žena jsou na vozíku, se z hlediska možnosti mít biologicky vlastní děti věnujeme od roku 1995. Pravdou je, že zatím jsme řešili situaci, kdy na vozíku byl muž nebo žena. Již jsme opakovaně psali, že těhotenství žen – paraplegiček je možné. Máme klientky, které přivedly na svět zdravé děti, a to i dvojčata. Schopnost otěhotnění ženy a ženy-paraplegičky se neliší. Menstruace se dostavuje obvykle již tři měsíce po úraze, ale k otěhotnění je vhodné vybrat později vhodné období, kdy žena je na vozíku stabilizovaná, pokud možno neužívá žádné léky, netrpí zánětem močových cest a je v dobré tělesné a duševní kondici. Těhotné ženy po úraze míchy jsou častěji ohroženy komplikacemi z urologické oblasti. Porod je načasován dva týdny před očekávaným termínem porodu a probíhá operační cestou, tzv. „císařským řezem“. Jen nízké procento mužů s přerušením míchy je schopno výronu semene. Proto musíme jejich pohlavní buňky – spermie získat buď tzv. umělou ejakulací – elektrostimulací nebo operačním odběrem. Převážně se u mužů po poranění míchy setkáváme s nálezem špatné až velmi špatné kvality spermií. Proto oplození vajíček partnerky muže-paraplegika realizujeme formou metod umělého oplození, asistované reprodukce, „dítě ze zkumavky“. Páru vozíčkářů, o kterém dotazující píše, bych doporučila, aby se nejprve pokusili osamostatnit, získat vlastní bydlení, aby mohli opustit ústav, ve kterém dosud žijí. Postupně by měli zvládnout péči o sebe sama. Teprve potom by mohli začít uvažovat o miminku. Žena-paraplegička by měla absolvovat konzultaci a vyšetření u gynekologa.Umělé oplození pro ni představuje větší zátěž, proto je třeba postupovat individuálně. Provedení odběru spermií u muže nepředstavuje pro pracovníky specializovaných center větší problém. Cesta k vytouženému miminku je dlouhá, náročná, trpělivost je na místě.