Milý Honzo, bohužel patříte mezi tu, zatím velkou většinu pacientů – vozíčkářů, kteří jaksi „vypadli“ ze zdravotního systému a pokud se sami aktivně nestarají, nejsou nijak a nikým sledováni. Dovolím si ve stručnosti nastínit systém, podle kterého by měl být sledován pacient s poruchou močení v důsledku přerušení nervového zásobení. Základním pravidlem je, že musí být sledován (dispenzarizován) nepřetržitě od vzniku poškození do konce života. V průběhu sledování však pacient prochází různými fázemi, podrobně jsem je popsal v odpovědi na dotaz 10. 02. 2009, a každá z nich vyžaduje jinou frekvenci kontrol.
Ve fázi II. tj. do 2 let od úrazu může ještě docházet ke změnám v neurologickém stavu, může ještě začít pohyb některé části těla a stejně tak se může změnit močení, často bohužel ze zdravotního hlediska k horšímu. Pacient ještě nemá zkušenosti, stále se učí a adaptuje na změněné podmínky. Kontroly jsou proto v této fázi nutné častěji. (avšak právě tato fáze je nejvíce zanedbávaná)
Hlavní péče v této fázi spočívá na neurourologickém pracovišti – jsou to urologická pracoviště, která úzce spolupracují se Spinálními jednotkami případně Rehabilitačními ústavy a mají tak zkušenosti s vyšetřováním a terapií těchto pacientů. Kontrola zde by měla být jednou za 3-6 měsíců, dle typu zjištěné poruchy. V případě, že dojde ke změně charakteru močení, je kontrola vhodná i dříve.
Vyšetření spočívá v laboratorním vyšetření moči a krve, sonografickém vyšetření močového ústrojí včetně případného stanovení rezidua moči, pokud pacient močí spontánně (bez katétru). Dále je provedeno vyšetření tělesné, rozbor způsobu vyprazdňování moči, krok za krokem tak, aby se podařilo zachytit případné chyby v provádění katetrizace či jiného způsobu vyprazdňování moči. Nejdůležitější částí vyšetření je pak provedení a správná interpretace tzv. Urodynamického, lépe pak Videourodynamického vyšetření, které ukáže velikost tlaků v močovém měchýři během procesu plnění močového měchýře případně během močení za současného sledování pohybu moči v močových cestách na obrazovce RTG přístroje. Cílem vyšetření je včas zachytit zvyšování tlaku v močovém měchýři, kde za kritický je považován tlak 40 cm H20 a zpětného toku (refluxu) moči, nejčastěji do močovodů, ledvin, případně do pohlavních cest muže, který může být příčinou jejich zničení. Podle výsledku vyšetření je navrženo další užívání léků a jsou upraveny intervaly cévkování
či jiného vyprazdňování moči.
Před vyšetřením je vhodné zajistit vyprázdnění stolice z konečné části střeva, protože jedna s měřících sond se zavádí do konečníku a při vyšetření není vhodný unik stolice do vyšetřovacího zařízení. Nesmí být přítomna významná močová infekce – k ověření je vhodné několik dní před návštěvou provést vyšetření močového sedimentu či orientačně papírkem.
Praktický lékař a urolog ve fázi II. sledují v pravidelných intervalech jednoho měsíce močový sediment, odebírají kultivace moči a v akutních případech zhoršení nasazují terapii či odesílají k mimořádnému neurourologickému vyšetření. Zajišťují předpis potřebných pomůcek případně pomoc dalších složek v místě bydliště.
Ve Fázi III. tj. 2 a více let od úrazu, se potřeba kontrol snižuje – neurologický stav se nemění, pacient je již adaptován. Neurourologické kontroly (ve stejném rozsahu jako ve fázi II) jsou třeba jednou za 1-2 roky – opět podle nálezu. Praktický lékař a urolog v místě bydliště pak zabezpečují:
Ročně -celkovou kontrolu - obsahem by mělo být vyšetření krve a moče, tělesné vyšetření, sonografické vyšetření močového ustrojí. Půl ročně provedení sonografie urotraktu. Jednou za 2 měsíce kontrolu moči. U vybraných pacientů autokontrolu moči papírkem podle potřeby či jednou za 14 dní (může provést i pacient sám). Průběžně zajišťují předpis pomůcek a medikace doporučených neurourologickým pracovištěm, zajišťují odeslání k mimořádné neurourologické kontrole pokud dochází k opakovaným obtížím.